Aladar | Hromada listí

Jak jsem hrabal listí na hromadu, aneb lekce o lidském srdci

první nakupení hromady dubové

Asi před deseti dny jsme se k večeru s Filipem vydali ven. Okolo našeho paneláku je spousta listnatých stromů , a tak jsme se brouzdali spadaným listím a těšili se z onoho listnatého a barevného množství. Pak mně napadlo vzít erární hrábě a nahrabat pořádnou hromadu. Filip souhlasil a tak jsme v kočárkárně otevřeli plechovou skříňku a z ní vysvobodily dvoje hrábě. Toho večera jsme nahrabali javorovou hromadu a na jiném místě hromadu dubovou. K této dubové hromadě jsme se dostali na podvečer dnes, abychom zažili poučnou příhodu.

obnovení hromady dubové

Hromada dubová nebyla moc vidět, neboť byla větry rozfoukaná. Stačilo však několik nahrnutí nohama, a hromada dostávala původní tvar. Filípek válel z hromady sudy, házeli jsme po sobě listí a vůbec jsme se měli dobře. Pod třemi duby byly dvě lavičky a u druhé zakotvila mamina a babička s třemi dětmi. Dvě holčičky, asi tak 5-6 let, se velice rychle chytnuly našeho příkladu a začaly vytvářet svou hromadu.

první kontakt

Nijak jsem si jich nevšímal, dokonce ani když přišli k nám, věnoval jsem jim poloviční pozornost. Byli jsme zabráni do naší hry. Holky se na něco zeptaly. Přeptal jsem se jich, co chtějí, neboť má pozornost zatím ještě stále byla v naší hře. "Můžeme si vzít listí?" Chvilinku ještě mé obvody ostřily vůbec pozornost; vyhodnotily, nízkou úroveň přerušení, tedy jako že už dále nehodlají plýtvat energií na další zostřování a tím analýzu situace. Řekl jsem: "jo vemte." Až teď obvody doostřily. V mém hlase byl nesouhlas a byl celkem rázný.

konečně vyhodnocení situace

Holky sebraly listí z naší hromady a odcházely ke své. Tak teď se spustila konečně analýza situace. Počin těchto malých nevinných dětí obvody vyhodnotily jako nežádoucí a nastavily komunikační obvody do požadované polohy při příštím setkání. Jeden radar se vysunul a začal monitorovat situaci. Mezitím jsme si s Filípkem tedy hráli, ale nějaká část duše už byla připravená. Zaregistroval jsem, že mamina nebo babička upozornila holky, aby nebraly listí z naší hromady. Zkrátka vůbec se mi nelíbilo jejich jednání.

druhý kontakt

Po chvíli jsem zaslechl od holek hlasy jako "postavíme si větší hromadu", "hodně hrabte", "budeme tady celou noc", což maminky kvitovaly a měly jiná mínění. My jsme obcházeli hromadu a nohama jsme stále přihrnovali listí. Holky se ve svém sběru přibližovaly, vždy ve dvojici, až se ocitly opět u naší hromady a už už se chystaly z naší hromady odebírat. Tak teď jsem byl přichystaný. "Dejte si odchod! Sbírejte si listí, ale ne z naší hromady!"

druhé vyhodnocení situace

Holky vyklidily pozice a mně se hrnuly do hlavy myšlenky o drzosti a nevychovanosti. Všimnul jsem si důležité věci: když se ty holky blížily dívaly se celou dobu na mně. Přímo mi visely na rtech a čekaly, co já na to. Normálně pokoušely. Byly si vědomy, že jejich zamýšlený skutek není dobrý. Jejich očekávání – "co já na to" bylo totiž více než zjevné. A ještě to nakonec potvrdily rychlým vyklizením pozic bez jediného slova. Tohle se mi nelíbilo. Co kdyby tady byl Filip sám? Nebo s nějakým malým klukem?

poučení Filípkovi

Utrůnili jsme se na hromadě dubového listí a začal jsem Filípkovi vysvětlovat situaci. "Filípku, ty holky jsou ošklivé, protože nám chtějí rozebrat naší hromadu. To se nedělá. Kdyby se přiblížily moc blízko, řekni jim: jděte pryč! Hybaj!"  Filípek zopakoval "hybaj" ale tak, že by se ho ani šnek nelekl. "Filípku, musíš zaburácet!" "Hybaj!" Filípek nesměle zkusil ráznější projev, ale moc mu to nešlo.

Nyní bylo nepřátelství holek zjevné. "Musíme mít větší hromadu", "hodně hrabte" znělo dotčeně, zarputile, nesmiřitelně a bojovně. Nepřeháním. Holky se už neválely po hromadě listí podle našeho vzoru, ale horlivě kupily hromadu. Mamina začala dětem oznamovat odchod.

třetí kontakt

Dvě holky a tak tříletý klučina se vydaly k naší hromadě. Šli rázně, pevným krokem. Jako ti, kterým bylo učiněno bezpráví, a teď to jdou vyřídit. Jako v sedmi statečných. Až jsem se lekl té svornosti a rázného příchodu, že jsem jim něco udělal. Trůnili jsme na své hromadě, tudíž jsem byl pololežící. "Přišli jsme vám něco říci." Začala jedna holčička. "Ano?" "Máme větší hromadu." Podíval jsem se na jejich hromadu, abych jí změřil a řekl jsem: "máte velikou hromadu, ale větší než my nemáte." Zůstaly chvilku hledět. Zřejmě nedosáhly svého cíle. "My máme stejně větší hromadu!" Jejich hlas však tak jistý nebyl. Pomalu se rozprchávaly. 

co se vlastně stalo

Nyní jsem si prohlížel celou situaci od začátku do konce. Ty holky měly v srdci od začátku závist. Někdo jiný může mít dobrou hromadu, vy si postavíte svojí a bude menší, a i tak můžete být spokojení. Ty holky ale ne. Celou dobu je hnala závist. Musely mít větší hromadu. Bylo mi jasné, že kdybychom odešli dříve domů my , vrhly by se jako supi na naši hromadu a rozebraly by jí. Nejde o hromadu listí. Jde o to, že takové chování by nemělo u dětí nastat. Těžko předpokládat, že po našem odchodu by mamina dětem rozebírající naši hromadu řekla: "nechte tu hromadu být. Nepracovaly jste na ní." Skutečně tam byla závist. A to až taková, že nám přišly se vší drzostí oznámit to, co je celou dobu pálilo. "Teď už máme větší hromadu."

Taková malá příhoda. Taková bezcenná věc jako je hromada dubového listí, a co se může dít v lidském srdci.

poučení Filípkovi

Filípkovi jsem řekl: "kdyby ti chtěl někdo brát z tvojí hromady jako tyto holky, musíš se ozvat. Špatný skutek musí být potrestán, nebo jinak ve tvém srdci vyklíčí hořkost. Ty holky měly v srdci závist a to není vůbec dobré." Filípek zopakoval pro něj zřejmě neznámá slova "hořkost a závist". 

To co se stalo není banalita a nepřeháním. Kdo mává rukou a říká "vždyť jsou jen malé děti, vždyť si jen hrály", nechává své dítě růst jako dříví v lese. Tu závist jsem celou dobu cítil "jako něco je špatně" a až na konci jsem ji dokázal pojmenovat. To cítíte.

My jsme mohli ustoupit, začít si někde jinde hrabat novou hromadu. Jak by to Filípek vnímal? Nejspíš by tomu ještě nerozuměl, ale kdyby byl větší a rozuměl by, pak bychom svým jednáním do jeho srdce dost možná zaseli hořkost a navíc bychom potvrdili holkám jejich hloupou závist. Ty holky byly opravdu dotčené.

To všechno se přihodilo jeden podvečer u hromady dubového listí.

Malenovice, 6.11.2010