Maximus úletus - Balada o konci světa

I.

Konec světa začal v Chomýži.

Horáček ohřívá kakao,

Maže si rohlík.

Těší se na kakao.

Ve stejný čas v Chomýži

hasiči pořádají zábavu

Na Hostýně – meteorologové

A pak ornitologická expedice.

Tím to začalo.

Tohle se nemělo stát!

Začalo mrznout.

Napadlo spoustu sněhu.

Tím to začalo,

Teď dostaly věci prudký spád.

Horáček usrkl horké kakao.

Spálil se a zařval bolestí.

Prokleté kakao!

Kéž by ho nikdy nepil!

Vzteky mrštil hnkem do kouta.

A pak,

Chytil hrnec a vyhodil jej z okna.

Kakao zamrzlo,

Před hospodou,

Kde hasiči měli bál.

A pak mrštil z okna rohlíkem

A trefil opilého hasiče do palice.

Než se opilý hasič rozkoukal,

Druhý do něj vrazil.

A začala mela a hasiči se prali.

Zavolali na hasiče policajty

a policajti přijeli zatknout hasiče.

Uklouzli po zmrzlém kakau,

a všichni uklouzli a zlomili si

končetiny rostoucí z jejich těl.

Volali pak sanitky.

Hledali Horáčka,

Ale on se zašil do studia,

A nahrává si tam písničky

A směje se: Chacháááá!

a tak přijely sanitky

a naložily policajty na nosítka.

Starosta chtěl něco vyšetřovat,

ale odjel se sanitkami.

Zůstaly jen starostovy husy.

Hasiči je vzbudili lomozem

A husy kejhaly a kejhaly.

Opilí hasiči honily husy o půlnoci,

A husy honily hasiče.

Rozzlobené rodiny, co spát nemohly,

začaly se v noci přesunovat do Hlinska,

k příbuzným svým.

Lomoz teď i na cestách,

O půlnoci, půlnoční útěk.

II.

Jeden Chomýžan v tom běhu,

v tom zmatku všem,

lampu převrhl.

I chalupa začala hořet

ale hasiči nebyli.

zatýkali je policajti

co skončili v nemocnici,

kam převezli je sanitky.

Ohniví kohouti skákat začali

po střechách se množili

a tak Chomýž hořet začala!

Z horka toho velikého,

Bhagotkača vylez ven.

Kulhá svou nohou, jako američan,

Ze svého brlohu leze.

Nasral se převelice.

Na kraji Chomýže bydlel, v zemljance,

nikdo o ní nevěděl.

Řval vzteky

A nadával,

A lidé v tom zmatku,

Báli se velmi.

III.

Tam, co je meteorologická stanice,

Kolovala sklenice,

vědátoři milí,

krátili si chvíli.

Tu zdá se jednomu,

že ručička zemětřesná

vychýlila se,

jak vrávoral.

A křičel, na kolegy své:

Zemětřesení, zemětřesení jistě!

I vyběhli všichni ven ze stanice

A pobíhali zmateně převelice

A vyplašili ornitologům

ptáky hnízdící.

Ornitologům zatnula se pěst,

Čelo ztvrdlo a pohled potemněl.

Vidouce meteorology pomatené,

Nadávat jim začali.

A tak veliký křik ozýval se z Hostýna,

A nadávky, ba i láhve létaly.

Vyplašené hejno ptáků hnízdících,

prudce vzneslo se do výše.

Tam jako na potvoru

tryskové letadlo letělo

a nasálo hejno do motorů.

Meteorolog poctivý,

odfaxoval do ústředí,

zprávu o zemětřesení.

Letadlo, co hejno do motorů nasálo

nedaleko Bystřice spadlo.

a výbuch veliký slyšet byl,

a ohnivý sloup do nebe se zved.

Lidé viděli a slyšeli tu hrůzu,

z Hostýna křik

z dálky oheň dým a hluk,

hoří Chomýž a zmatek všade,

a lidé ve strachu velikém,

Bystřice starostu

Okamžitě hledat začali.

A ten jako pravý rek,

Zodpovědnost na svá bedra vzal.

"Hajzlové", zasyčel pak.

"Tak už je to tady!"

A Bystřičané v předtuše té hrozné,

rozběhli se po náměstí a křičeli: "válka! válka!"

A válka opravdu byla!

Co paměť sahá,

Nenávist strašlivá,

od věků panovala

mezi Bystřicí a Přerovem

odjakživa.

zmáčknul knoflík na pultu ovládacím,

starosta z Hostýna, hrdina,

a rakety

začaly jedna po druhé vylétat z hory.

Přerovský radar nespal,

A uviděli na letišti

rakety blížící se.

"Hajzlové", zasyčel pak

Starosta ten přerovský

a pomačkal též knoflíky své

na pultu ovládacím přerovském.

Rakety však nestačily vyletět,

jen jedna.

Tu Přerov již leží v plamenech!

Však stalo se,

Přerovská raketa jedna

dopadla na Hostýn

a ten začal hořet.

A Chomýžané v Hlinsku to viděli,

A Chomýžané v Chomýži to viděli,

To je konec, lamentovat začali.

Co se to blíží ze severovýchodu?

To Bystřičané se ženou,

Že jim jejich Hostýn hoří

A krajem nesou se ta slova strašlivá:

"válka! válka!"

Chomýžané v Hlinsku nevěděli,

že to Bystřičané běží.

Lekli se, že je chtějí je zabít

A tak prchat začali

Ve směru - na Kroměříž.

IV.

Co Kroměřížané vidí?

V dáli Hostýn hoří

A dýmící Přerov

A teď množství lidu ze strany té,

Žene se na ně!

I připravili  zbraně Kroměřížští,

v obranu města svého,

proti tlupě cizáků.

A výstřely začaly padat!

A Chomýžané běžící

Báli se velice!

Na sebe zděšeně se dívali

a na rtech jedno slovo měli:

"Je válka!"

"Všude je válka!"

"Všude ze všech stran

obklíčeni jsme nepřítelem!"

"Od Hostýna, od Bystřice, teď i od Kroměříže!"

Pro Chomýžany

Jediné dva směry volné zbyly,

A to na Přerov nebo dolů na Břeclav.

Však ve zmatení v těžké chvíli,

Dohodnout se nemohli.

Zleva na ně Kroměřížané střílí,

a zprava blížící se davy Bystřičanů rozezlených.

Mezitím tím,

Celá Chomýž shořela.

A Přerov ten nešťastný,

začínal hořet čím dál víc

neb foukal vítr západní!

A na Hostýně tom pobořeném,

Teď již ohořelí meteorologové

dál pobíhají,

a každý je dalekohledem vidí

a panika roste

Fax v ústředí byl přečten.

"Vybuchla supersopka! Všichni tady zemřeme!"

vykřikl meteorolog v ústředí.

A běžely faxy do Brna, Ostravy,

Ano, i do Prahy,

A všude se báli a hrůza

vládnout začala,

Kam zpráva se dostala.

V.

A tak dle nařízení nejvyššího,

Lid Moravský, začal přesunován být

A evakuován. Kam?

Do Čech přec!

A družice Americké,

Velký pohyb lidí

V kotlině té české,

Detekovat začaly

A v americe přemýšleli,

Co že to jest?

A o svůj radar, bát se začali,

Že to jistě, češi ti spořiví,

rozmontovat jejich radar hodlají.

A tak v souhlase nakonec,

výzvědné letadlo poslali,

zajistit informace bližší.

Jenže, co to?

radar ruský,

špionážní letadlo hlásí,

a tak pro jistotu

rusové to letadlo – sestřelili,

člověk nikdy neví, a jistota jistou jest!

Letadlo to špionážní,

poblíž Ostravy spadlo.

Výbuch viděli v Polsku a lekli se.

Američané rozezlili se velice,

Když jim tu zprávu,

Sdělila jejich družice.

I rozezlili se na českou zemi.

V odpověď pak dvanáct letek

a pět vrtulníkových komand poslali.

A již celý lid český svorně křičí:

"válka! válka!"

To Nad hlavami spoustu letadel vrčí.

Křik se donesl až do Prahy.

Nelenili, v Praze ani na chvíli!

čmeláky bojové vyslaly

Všechny americké stíhačky a vrtulníky

A všechno co ve vzduch létalo - sestřelily.

Ty popadaly na Vysočině pak

a ve východních Čechách.

A co to vidí, oko každého Čecha?

Z každého místa vidět bylo oheň,

Nebo americké letadlo sestřelené,

Taktéž hořící,

A volali lidé mobily svým známým

A tak si všichni řekli, že vidí oheň a kouř.

Tak se v Čechách roznesla rychle zpráva o válce.

VI.

Američané tu zkázy vidí,

očima svých družic.

A tak všechny okamžitě začnou

monitorovat tu kotlinu českou

dosud družice tajné,

teď radiovou aktivitu vyvíjí.

To v Číně slavit začali!

Tady jsou! Již na radarech našich,

Americké družice svítí!

A v Číně, jedinečnost okamžiku pochopili,

A tu již padají,

Americké družice

jedna za druhou,

A v americe,

Od svých družic,

místní nedostali zprávu jedinou!

Stav Delta přikázali,

A telefonem zvonili,

Prezidentovi svému,

A ten – neleniv,

prezidentovi českému,

na ten hrad, tam mu zavolal.

Bylo jasné to prohlášení,

Bez nějaké maliny,

Že válku tímto jednoznačně zahajuje,

vůči tomu lidu proradnému,

z malé to kotliny!

VII.

I v Moskvě rozvědka informuje,

Že Američané nemají oči družic svých,

A též v Moskvě, jak předtím v Číně,

pochopili jedinečnost situace.

Putin rozdělil úkoly.

A co to k americe letí?

Ptáci, motýli stěhovaví,

Ne!

Stovky a stovky raket vypálených

A hoří průmyslová centra a elektrárny,

přehrady, vojenské základny a letiště.

Americký kolos byl ochromen,

Kulhá na nohu jako Bhakotkača.

Co se to děje na hradě pražském?

zmateně pobíhají úředníci,

zmateně po chodbách.

A teď – Amerika ochromená,

Fax poslala, žádost,

Žádost o příměří.

Papír se ve faxu zadrhává,

a tak si nikdo příchozího faxu nefšiml.

Co je to za hukot v parlamentu českém?

Inu strana jedna politická

spojenectví se Senegalem navrhuje,

druhá s Grónskem,

třetí s Venezuelou.

I je to to velmi těžká chvíle osudová,

Chvíle zkoušky pro český národ!

A to již Nikaragua ožívá,

a povstalci její hbitě faxují na Kubu,

Že američan je na kolenou.

A staví vory, a plní lodě,

na americké území se vydávají

plenit a rabovat!

A Američané děsí se velice,

Síly národa malého českého,

Neboť sáhli na něj –

a nyní ze všech stran,

Pohroma v odvetě - na ně snesla se.

A Posílali omluvné faxy do Prahy

a nabízely výkupné a všelijak žadonili,

Čechů se báli pro jejich moc převelikou.

Češi v parlamentu však –

Vadí se a shodnout se nemohou,

Senegal, Grónsko, Venezuela?

A všechny zprávy, ve faxu pokaženém,

Zadrhly se!

VIII.

A dostaly se ty zvěsti za hranice,

I Arabovský lid se dozvěděl,

co se děje na světě.

Začal vytloukat všechny McDonaldy

a Coca-Colu vylévali do Eufratu a Tigridu.

Uvědomili Araby na celém světě,

Telefonovali a faxovali,

A brzy, velice brzy se to stalo,

Že všechny McDonaldy zničili

A taky továrny na Coly,

V řekách celého světa,

Tekla Coca-Cola.

Ano, skutečně,

vylévali Colův nápoj do řek

ve všech zemích!

A šlo to dál,

Jeden Arab,

v Německu,

plivl dokonce

na obrázek Santa Klause!

A to přišlo k uším prezidenta amerického,

A zavřel se ve sklepě,

A mnoho pil,

A beznaděj rozmohla se

Po celé americe.

Mezitím vylitá Coca-Cola

přes řeky dostala se do Messiny a do Mediny.

Tam v horách, sídlil

hlavní vůdce Arabů.

A uviděl Coca-Colu v řece

A převelice se rozezlil.

Jaká provokace!

A volal si velitele teroristických jednotek

A na všechny tuze křičel

A tak se stalo,

Že americké ambasády,

V každé zemi hořely.

A v ústředí tom americkém,

Dostávaly zprávy,

Jednu horší než druhou

A faxovaly do Prahy,

Ať češi ti lítí,

Od pomsty upustí.

Aljašku nabízet začali,

a škemrali a všelijak prosili,

ale nikdo nevěděl,

že fax zasekl se

a v něm, všechny ty papíry.

IX.

Chomýžané vydali se cestou k Hodonínu.

V panice, ve strachu,

Vzali to přes vinice.

Hodoníňáky naštvaly,

A tak nuceni k ústupu jsou na Břeclav.

Přerov shořel, Chomýž dávno,

Jen saze po kraji poletují.

Horáček sundavá sluchátka ve studiu.

Píseň je hotová!

A zamyká studio a jde cestou domů.

Diví se, že nikdo nikde.

Ukolébán a udobřen svým výtvorem,

ohřívá si nové mléko,

na nové kakao.

Těší se na rohlík, těší se na kakao.

Teď už si dá pozor,

aby nebylo horké,

vždyť opálil se a rozezlil,

Ale teď chce již jen v dobrém rozpoložení být,

Díky té písničce složené.

A skutečně, kakao není horké

a dobře se pije

a nic neletí do kouta.

Po vypitém kakau,

Horáček, spokojeně,

Na svém loži uléhá.

Zítřek přinese nový den!

To se to dobře plánuje,

zítra, vypustím do světa písničku,

Jako ptáčka!

A Horáček spokojeně usíná.

X.

A vypustil druhého dne Horáček

Písničku novou,

Jako holubici.

Nikdo však nezpívá.

Jen Bhagotkača ulapil holubici

Snědl ji,

A teď,

Je to on,

Kdo zpívá.

Nad lidským spáleným světem,

Nese se nová píseň.

A všichni Bhakotkaču proklínají.

Neví, že za to může

Horáček, když hodil ten hrnek do kouta!

A Horáček se směje,

Protože mu zůstalo studio, neshořelo

O nic nepřišel.

Tak stalo se,

Že konec světa přišel z Chomýže.

11.9.2014 VR