Aladar | Smrt orlice

Na hranici, za velkou řekou Rýn, hlasy rohů nesou se do dálky. Germáni se shromažďují, aby znovu překročili řeku. Ještě jednou je orlice porazí. Ještě znovu porazí shromážděné množství. Hlas rohů a lur sílí. Orlice se třese ve větru. K břehu přichází stále více národů. Ještě jednou poráží orlice národy za řekou. Celá zkrvavená a vysílená odlétá do svého hnízda na jihu. Se strachem v očích hledí k velké řece. Křik shromážděných za velkou řekou se nese po celé zemi. Orlice s hrůzou hledí na moře národů. Teď už je nezastaví. Národy za řekou orlici roztrhají a rozdupou, roztrhají ji jako vlci. Temná předtucha smrti pohlcuje mysl orlice: Ví. Ze severu přichází smrt. Znovu sílí hlas rohů za řekou. Ohromné zástupy se chystají k přechodu Rýna.

Ještě naposledy pohlédne orlice k jihu. Hlavou jí prochází obrazy vítězných bitev po celé zemi. To ona podupala národy, do ona je zašlapala do prachu země, to ona vztyčila korouhev vítězství, to ona vybudovala nejmocnější říši na krvi všech národů. Jen ona byla vládcem vzduchu, jen ona diktovala podmínky. Národy, které porazila, vymazala z mapy. Opíjela se ve vítězstvích, to ona si nasazovala koruny národů. Co se to valí ze severu? Co to přišlo tak rychle, že se tomu nemůže postavit? Lidé v kožešinách, hladoví, špinaví, vlci z lesů? Jaká smršť to přišla?

Znovu se zrak orlice vrací k severu. Vidí temné hvozdy, vidí lidi růst z lesů, rostou rychle a všichni míří k hranicím. Nikdy je nezastaví. Nikdy nebude moci zastavit rozlévající se moře. Tato síla povstala a je silnější nad cokoli. Ani ona je nezastaví. Nemůže zastavit to množství. Tušení smrti prostoupilo tělo a mysl orlice. Její čas zkončil. Bude roztrhána a rozemleta na písek v soukolí národů.

Poslední přípravy před bitvou. Chladně shromažďuje svá nejlepší vojska. Vzduch je plný neodvratnosti osudu. Vítězství jsou vzata, sláva bude rozdupána, velikost bude sražena. Poslední dotažení zbroje, poslední ostření meče. Vřava národů na severu čeká. Orlice vyráží na cestu k severu a poprvé to nebude k vítězství. Spěchá naplnit svůj neodvratný osud. Cítí novou slávu. Ještě žije, ještě třímá korouhev svých vítězství, ale už cítí slávu národů za řekou. čím je blíže, tím více vidí novou zemi nových národů; čím je blíže, tím více vidí nové uspořádání světa. Ještě jednou rychle stiskne korouhev svých vítězství. Slyší již ten křik národů, který křičí napříč věků. Ví, že ten křik bude slyšet , ještě po tisíce let, jak je veliký. Zastavuje se na břehu řeky a hledí na svého nepřítele.

Lury a rohy zvedají svůj hlas k nebi. Nastává jejich čas. Hlas rohů zaplavuje celou zemi. Orlice teď stojí před nimi. Je to jejich chvíle a oni to ví.

Nastává chvíle zlomu věků. Nebesa se ztišují. Zástupy se dávají do pochodu; do věčného pochodu, který už nikdy nebude zastaven. Slunce zpomaluje na své dráze. Vítr ustává a všechny stromy se napřimují. Celý svět se dívá k velké řece. Nyní přichází chvíle věků.

Orlice na břehu řeky hledí tváří v tvář své smrti. Třímajíce v rukou už zašlou slávu, vrhá se do řad nepřátel. Naposledy orlice rozsévá smrt. Svými pařáty a zobanem kosí řady, ale uvolněná místa se rychle zaplňují. obrovské řady zástupů se tlačí na orlici. Bodají a sekají, po kousíčkách orlici trhají. Tělo orlice se zbrocuje krví. Každou novou ranou z orlice prchá život. Národy se tlačí, moře se rozlévá. Orlice bojuje z posledních sil. Korouhve orlice padají jedna za druhou, dav řvoucích národů sílí. Ještě jednou se zkrvavená orlice zdvihá z prachu země a pozdvihá meč. Tlak nabírá na síle a smetá orlici neúprosně do prachu. Orlice klesá přemožena, konečně vysílena. Pošlapaná a polámaná leží v blátě a boty lidí ze severu přes ní přechází do její země. Ještě dýchá. Prožívá při plném vědomí svou smrt. Tak to nechtěla. Seveřané si zabírají její zemi. Hlas rohu vítězí. Nese své poselství do dálky, ještě dál, jako předzvěst svého hladového lidu. Tam všude bude po krajině země zaplavena hladovými národy. Nakonec se dostávají až k jejímu srdci. Stojí před branami. Teď ví. Korouhev orlice zmizí a její praporec přestane vlát národům.

Gót Alarich snímá korouhev a praporec. Orlice v prachu se už jen může dívat. Umírá. Národy se rozlévají po celé zemi v jediném okamžiku. Země orlice je zabrána a změněna. Hlas rohů a lur lidí ze severu se nyní nese po celé zemi a stoupá k nebi. Oni zvítězili, země je jejich. Veselí a uvolnění naplňuje vzduch.

Vše je jiné. Země trub a lur se raduje a nyní i ona plodí nové děti. Je to už dávno, co tady byla orlice. Připomíná ji jen dřevěná podoba. Dnes jsou orlice již jen ze dřeva. Národy hlučí, stěhují se, třou se, zajímají svá místa. Nový věk nastal.

květen 2006