sláva Athén

Kde jsou tvé svatyně, ty město ubohé?
To vše je dávno pryč a žije v bájích jen:
tvé soudy, zákony a slavná náměstí,
kde řečník věhlasný svým slovem jímal lid.
Kde sněmy mudrců, kde skvělé slavnosti,

kde všechny druhy Múz a síla myšlenek?
Bez stopy zanikla tvá sláva athénská
a a ni náznak už tu po ní nezůstal.

Tuto bolestnou otázku si nekladl jen athénský metropolita Michael Choniates ve 12.století v slavné elegii Na město Athény, ale bezpečně si jí položí při četbě byzantských litarárních děl každý, kdo se dříve seznámil s vrcholnými díly řecké antiky, s její poezií, filozofií a tragédií.
Snad si přitom ani čtenář neuvědomí, že tato otázka má hlubší smysl, že se za ní skrývá problém kontinuity kulturního vývoje a optimistická představa moderního člověka o tom, že dějiny lidstva a jeho kultura směřují lineárně vpřed, podobně jako pokrok v technice.

str.362 Dějiny Byzance, kolektiv autorů, 1992

Málo si uvědomujeme, že antická civilizace byla vyspělejší než ta barbarská, co po ní přišla. Zpočátku byla barbarská, než se christianizovala a začala pěstovat vzdělání a dodržovat právo. Co zůstalo z antické civilizace? Rozvaliny chrámů, ruiny a knihy. Z knih lze uvidět onu velikost antické civilizace. V mnohém nám byli rovni a v mnohém nás i předčili. Kdo se odnaučí velikost civilizace měřit technickým pokrokem, snáze to uvidí. Technický pokrok nic nevypovídá o velikosti ducha.

A co Byzantská kultura?

Těžko si člověk dnešní doby může představit takovou událost jako dobytí Konstantinopole Turky r. 1453. Nebylo to dobytí jednoho města, ale byl to i zánik celé kultury. Zánik infrastruktury, zánik hodnot na určitém území Evropy. Tou chvílí se živá současnost přesunula do knih, které dnes čteme. Sultán Mehmed II a jeho armáda čítající 150.000 vojáků ukončila existenci tisícileté říše.

A co naše Západní civilizace?

Máme patent na věčné žití?

Měli ho Řekové?

Římani?

Byzantinci?

Nemůže se nám nic stát?

Ochrání nás snad naše technologie, ve kterou věříme a kterou měříme?