Aladar | zubní balada II.

druhý díl zubní balady jsem složil tedy druhý den, co jsem se tedy už trefil s termínem k doktorovi.
Ačkoliv jsem si usmyslel, že chci zub vytrhnout, zubař nesouhlasil. Že se bude opravovat.
A tak jsem to vyjádřil ve verších.

zubní balada II.

Dnes konečně nastal den,
kdy zub měl být vytržen.
Alespoň tak jsem si to přál,
a na zubaře to takto hrál.

Zubař však jiného názoru byl,
vůbec mě však nepochopil.
že prý dobře za každý zub,
lépe je mít plný chrup.

No jo, i z mrtvých zubů?
Vždyť bez nervu je,
Mám pak kvůli němu
rozbolavělou hubu,
k ostatním - živým,
 se vůbec nerýmuje.

Každý měsíc kvůli tomu zubu,
do kopce k zubařovi dupu.
Že prý poléčí kanálek,
doktor - vtipálek,

že zítra se kousek ulomí zase,
a zase budu hledat v mase,
kousíček protivný,
ano, jen si vyplivni,

to zubaře nebere,
mě to ale nasere.

Zub se směje, zub to ví,
zase bude cukroví,
zdravý nebo zlámaný,
zubař všechno opraví.

Mě už to však nebaví,
chodit na věčné opravy.

Nechci tě zube,
v mých zubních komnatách,
nechci tě,
potvoro sklovatá,

co počít si mám,
jak se tě zbavit,
na středověk vzpomínám,
kleště kovářské
 budu slavit.

Co počít?
A co příště,
co bude zas?
Vemtě zube ďas!

A mě se z toho hlava točí,
točí jako oči kolotoči,
celý večer mojí hlavou,
prochází se liška travou.

A už je to tady zase,
neštěstí se pase,
na mých zubech - potvorách,
vůbec nechodí po horách!

Zub se směje, zub to ví,
zase bude cukroví,
zub jeden vychlámaný,
nevadí mu - že je polámaný,
zítra totiž bude opravený!