Hňupokracie

Hňupokracie (ideokracie)

Redaktor: Vítám mezi námi vzácného hosta.

Hňupokrat: dobrý den,

Redaktor: Povězte nám prosím, v čem tkví zásady vašeho pokrokového systému.

Hňupokrat: Děkuji za slovo. Začnu od začátku, když dovolíte, definicí: "Hňupokracie je společenský systém, kdy jsou se zvláštním zalíbením chováni a preferováni hňupové, kreténi, blbci a idioti."

Redaktor: No to je krásné. A jak se, prosím vás,  podařilo docílit tak vysokého stupně pokroku?

Hňupokrat: Podařilo se tzv. tolerancí. Víte, to je tak. Dám příklad ale zároveň vysvětlím hluboké kořeny našeho systému.

Víte, když se někdo chová jako idiot a proto jej jako idiota označujeme,

Redaktor: ano, tomu rozumím

Hňupokrat (pokračuje): tak to předpokládá existenci absolutního měřítka. Neměnného morálního. A to přece nemůže existovat. Jsme přece v relativismu.

Redaktor: ano, ano

Hňupokrat: tak tedy je třeba vnímání idiotského chování posoudit z jiného hlediska. Víte, ten člověk se chová jinak, my nemusíme rozumět jeho důvodům, ale přece jej nebudeme odsuzovat!

Redaktor: To je skutečně vysoké myšlení!

Hňupokrat: Ano, vidíte. A my jej začleníme do společnosti a tam se objevuje to, co nazýváme kouzelným slůvkem tolerance! A jsme u toho!

Redaktor: ano, ano, tak to je úžasné!

Hňupokrat: Tím pádem jsou idioti, kreteténi, blbci a hňupi zbaveni té násilné diskriminace a mohou dýchat svobodně jako ostatní svobodní lidé.

Redaktor (poněkud zmateně): ano, ano, ale neměl by se jim přeci jen zabránit vstup do politiky?

Hňupokrat: No to by byla právě diskriminace! Podívejte, když žádáte o zaměstnání, tak vás zaměstnavatel nesmí vylučovat na žádném základě! Máme svobodu, ano?

Redaktor: Ano, ano, tak to je tedy skutečně úžasné

Hňupokrat: Samozřejmě.

Redaktor: Víte, měl jsem jen na mysli obavu, že by blbec nebo hňup ve vládě mohl způsobit nějakou katastrofu.

Hňupokrat: Co tím myslíte?

Redaktor: No třeba kdyby vláda měla jednu zahraniční politiku a nějaký člen vlády by šel úplně jiným směrem....

Hňupokrat: V tom musíte vidět vysokost humanity. I ten vámi, teoreticky zmiňovaný člen vlády je svobodný, víte? Chtěl byste snad vy jej omezovat?

Redaktor: Ne, ne, já určitě ne.

Hňupokrat: No tak vidíte. A to je to, k čemu si musí lidé přivyknout. Naučit se vysoké humanitě. Víte, nemáme to lehké. Divil byste se, ale je těžké v naší republice prosazovat ideály vysoké humanity. Musíme vynaložit velké úsilí do osvěty, víte. Ale ve školském sektoru máme již velké úspěchy. Přeci jen učitelé a profesoři mají vysokoškolské vzdělání. Vychováváme tak na školách úspěšně studenty a žáky vysokému humanitnímu myšlení.

Redaktor: Na závěr tedy, je tedy hňup hňupem?

Hňupokrat:Podívejte, je to člověk, máme ho rádi. On je jen jiný. Víte, on nás ve skutečnosti nesmírně obohacuje.

Redaktor: Jak?

Hňupokrat: No přeci tou svou bezelstností, dětskostí a radostí, s níž provádí své činy. Takoví bychom měli být i my. Vezměme si z něj příklad.

Redaktor: Ano, máte pravdu. Děkuji tedy za váš rozhovor a čas, který jste si pro naše studio našel.

Hňupokrat: Ano, i já děkuji.