Aladar | Evolucionismus - jak to vlastně bylo

Poslední evolucionistické objevy profesora Petrakulose 

Podle posledních bádání profesora Petrakulose, předního ichtyologa, uznávaného evolucionistického vědce, se díky jeho vědeckému úsilí podařilo rozšířit obzory vývoje druhů z období ještě před obojživelníky. Rádi vám přinášíme úvahu profesora Petrakulose, tak, jak ji zveřejnilo č.6/2010 vědeckého časopisu Evolucionist Fiction Today (dále jen EFT). 

Musím revidovat své dosavadní názory na původ suchozemské fauny. Na počátek suchozemské civilizace jsme logicky pokládali obojživelníky. Mé studie však naznačují, že obojživelníci nejsou ti "první přizpůsobení souši", ale jsou až druzí.  Výsledky mých bádání ukazují, že ti první tvorové, kteří stáli na počátku suchozemského osídlení pevniny byli tvorové, které jsem nazval "suchoryby." 

Závěry z mých bádání mne nutí k přeuspořádání pohledu na rozdělování fauny. Nyní užívám nové rozdělení – na tvorstvo rybí a porybí (jako po – rybách). 

Jak víme, do "ryb" evoluce probíhala jen ve vodě; co se ale dělo pak? Obojživelník je již úplně jiný tvor, mezi rybou a obojživelníkem je velký vývojový skok. Má teorie vysvětluje tento velký vývojový skok a umožňuje porozumět stavu živočišstva z dávné minulosti.

Jak jsem již uvedl, veškerá suchozemská zvířena vzešla z ryb, nazývám jí poryby (jako po – rybách) a nyní se pokusím dokázat, proč jsem přešel na takovéto rozdělení na ryby a poryby. 

Jak to tedy vlastně začalo?

Ryby si plavaly si ve vodě a nevěděly, jaké je to být na souši.V průběhu tisíců let bylo několik mnoho ryb vyvrženo na souš. Lapaly chuděry po dechu, poulili oči, jak jim bylo zle.

Tak se stalo, že mnohé zemřely. Některé jiné však byly vlnou spláchnuty zpět do moře. 

To rybí společenství bylo velmi rozvinuté. To již víme. Mělo svou vládnoucí třídu, své intelektuály, své poddané. Hierarchické uspořádání předpotopního společenství ryb jsem zveřejnil v EFT č.3/1998. Stalo se, že zvědaví intelektuálové patřící do třídy magos, latinsky "magoi" se vyptávaly ryb, vyvržených na souš, jaké to tam vlastně je. 

Dotazované shodně vypověděly, že "tam, na té souši, panují životu nepřátelské podmínky." Tyto výpovědi nám zvědaví magoi zanechali vyryté na knihovních šupinách, objevené u ostrova Antikythera na jaře v r.1900. Řídké prostředí, z něhož nemohou čerpat kyslík, nemohou se v něm pohybovat, a pak to strašlivé záření, které je tak vysušuje. Ale že to v tu chvíli ani nelze vnímat, protože se prostě dusíte. To všechno lze vypovídat až zpátky ve vodě.

Pak naše informace mlčí na dlouhých 40.000 let. Kupodivu, další nalezené zprávy nás přivádí do období, kdy určitá vlivná skupina intelektuálů propaguje po celém rybím společenství potřebu kolonizace souše. Tuto jedinou velikou propast času zatím nejsme schopni dokladovat z rybích hieroglyfů. Nevíme, co se stalo za uplynulé období v rybím společenství.

Víme jen to, že rybí společenství je vůči této propagaci neutrální – není ani pro, ani proti. A to je velmi zvláštní; tato skutečnost odporuje s výpovědí z knihovních šupin, kterou jsme již citovali.

Název toho společenství intelektuálů se nám dochoval – říkali si evalanisté.

Pak máme opět časovou mezeru, asi 23.000 let. Dostáváme se do nám třetího známého období. Zprávy z tohoto období se točí jen okolo kolonizačního úsilí, které trvalo celkem 3237 let. To víme přesně, díky úžasnému rybímu kronikáři Kuo-kuo-makuo.

Tuny ryb se ženou po celém rybím moři na souše, kde se snaží šoupat po pevnině. Přináší obrovské oběti. Miliony ryb hynou. Přesto však nepřestávají v úsilí.

Doufají, že šoupáním se po souši jim narostou nohy, které nikdy neviděly. Doufají, že vystavováním se na strašlivé záření slunce, se jim pokožka přizpůsobí tak, aby nevysychaly.

Jak mohlo dojít k takovému obratu nevíme. Prameny se nám nedochovaly. Máme za to, že vlivná skupina ryb propagovala dostatečně dlouho svou novou ideologii. Zřejmě došlo tak k prvnímu brain-fish-washingu, k prvnímu vymývání rybích mozků, metody, kterou známe z dnešní doby, kde se tak často a s úspěchem používá.

A skutečně! První rybí mutanti se objevili na souši. Jakmile se vrátili do původního vodního prostředí zahynuli.

Toto období nazýváme obdobím mrtvých mutantů.

V rybím společenství se šířila obrovská panika a hrůza. Rybí mutanti byli oškliví a nelíbili se po estetické stránce vlastně žádné rybě. Něco takového nikdo nikdy v rybích dějinách nezažil. Zdvihla se obrovská vlna rybí nevole. Ale intelektuálové a mocní si trvali na svém, že je potřeba přinést veškeré oběti, tedy i ty estetické. Dále a dále ideologicky a mocensky tlačili na rybí obyvatelstvo.

Nesouhlas obecných ryb sílil natolik, že propukl v otevřené povstání. Chceme-li hledat prvopočátky naší, lidské civilizace, jsou právě zde.

Intelektuálové byly vyhoštěni z rybího společenství. Už zde došlo vlastně k rozdělení na ryby a poryby.

Intelektuálové z řad evalanistů se však svých ideálů nevzdali a pokračovali ve svém úsilí. Nalezly příhodné mělčiny a začaly žít napůl ve svém dokonalém prostředí a napůl v tom pekelném, nepřátelském. A tak prošlo dalších tisíc let, než skutečně, těmto prvním pionýrům, narostly šoupáním nohy. A právě tyto první poryby jsme dosud označovali termínem obojživelníci. Měli již nohy a žili již převážně na souši, i když se vraceli do svého původního prostředí. Tomuto období říkáme také období živých mutantů.

Pak následovalo nejdramatičtější období v našich dějinách. I mezi těmito obojživelníky došlo k vytvoření nové intelektuální třídy rybrochů; ta rozhodla, že se zbaví závislosti na vodním prostředí. Už pryč s vodou! Pryč s rybami! Pryč s našimi předky! Chceme žít po svém! Nechceme poslouchat jejich žvanění o vodních larvách! Nás zajímá vegetace!

Toto nejdramatičtější období nazýváme také babylónské období. Mezi rybími mutanty, chcete-li obojživelníky, nastalo mnoho rozporů.

Jedni chtěli spásat trávu. Pak se tu objevila extremistická skupina, která tvrdila, proč bychom se nemohli spásat navzájem. Byli tu i utopické skupiny, které chtěli spásat listí z korun stromů a jiné se chtěli pohybovat ve vzduchu bez ploutví i nohou. Dokonce se objevila zpátečnická skupina, která chce ovládnout moře jiným, vyšším, než rybím způsobem.

Nevíme, proč k tolika mnohým sporům došlo, ale zdá se, že nesvár ve vlastních řadách je hybnou silou pokroku.

Rybí mutanti se rozdělili na skupiny a od této chvíle je vývoj lidstva nerovnoměrný. Je třeba vždy sledovat již určité kronikáře, kteří zaznamenávají vývoj své skupiny. Žádná skupina se již nezabývala tou druhou.

Sem sahají i počátky politiky. Nejsme si jisti jen jednou věcí, proč nedošlo ke krveprolití. Máme za to, že ryba rybě nemůže ublížit. A tak se velice hlasovalo, volili se vůdcové. Z prvopočátečního moře chaosu pak vznikaly větší a větší celky. Ty se později přerodily v politické strany. Každá ryba se mohla rozhodnout, zda zůstane ve vodě, zda se bude šoupat po souši a nechat se vyplavovat na břeh, nebo zda bude snít o panství nad pevninou, o panství nad vzduchem; nebo zda bude snít o nových potravách.

Pro zachování pravdivosti musíme uvést jeden nesmírně důležitý fakt. Ačkoliv nepokoj a různice byly veliké, ne všechny ryby se tohoto chaosu účastnily. Potomek kronikáře Kuo-kuo-makua, jistý Kuo-kuo-pakuo uvádí, že v jeho době (tedy asi 3.000 let od počátku třetího období) byla čím dál tím větší populace ryb znechucena nastalou situací. Pakuo jim říká poustvoryby. Ty se odstěhovaly na hlubinu mořskou, aby měly pokoj. Uvádí, že jich bylá celá třetina populace! Z těchto poustvoryb pak dalším vývojem vznikly všechny ryby hlubinné. Dále Pakuo uvádí, že jedna setina všech ryb pocházela z vládnoucí třídy, zbytek, téměř 2/3 ryb byl pomaten a polapen do soubojů a řevnivosti. Pak už nevíme nic, poněvadž Pakuo se odstěhoval na hlubinu. Jeho kronika končí prohlášením: "končím s kronikařením, nehodlám přispívat svým rybím slovem ke konci rybího světa. Tohle je konec naší rybí civilizace."

Vraťme se však k evalanistům. Jejich dlouhodobé mlčení nás vede k domněnce, že buď přešli do ilegality a dali do vnitřního odboje, nebo odtrhli jako sekta a dál se nezajímali o rybí dění, anebo, jak předpokládáme, již úspěšně žijí na souši!

Jelikož již nikdo nikdy o evalanistech neslyšel, pokládáme to za nepřímý důkaz osídlení souše! Nepokládáme za možné, aby tato mocná a vlivná skupina mocných ryb se jen tak ztratila v rybím světě!

Mlčení rybích kronik o evalanistech tedy pokládáme za nepřímý důkaz osídlení na souši. Rybí společenství totiž upadalo, degradovalo, zmizela z něj veškerá hierarchie. Dnes takto ryby neznáme. Jsou hloupé, zajímají se jen o své břicho a o to, jak by se hřály v teplém prameni. Evalanisté už ve své době velmi citlivě reagovali na sebemenší úpadek v rybím vzdělání; zastávali kontrolorské a nejvyšší doktorské funkce. Těžko lze předpokládat zvláště o nich, že by ztupli spolu s rybím davem a staly se z nich obyčejné hloupé ryby...

Dochovaly se pouze fragmenty z literatury pozdního období. Romány se hemžily rybokatastrofami; katastrofičtí spisovatelé psali o různých katastrofách typu rozšíření sněti slezinné pomocí houbořas, vyhlížely různé choroby či cizopasníky, kdy rybám opadají šupiny a jiné hrůzostrašné scénáře. Nic z těchto katastrof se však nevyplnilo. Katastrofa se děla pomalu, uvnitř nich. Ryby zhlouply, ztuply, zdegenerovaly a dnes už ani samy neví, že mají nějakou minulost....

Tolik tedy z rybí ...a ... potažmo naší historie. To je dobře, že jako lidé, se rybám nepodobáme!

7.2.2011