Aladar | Tolerance

Co znamená tolerance?

1)      Tolerance, neboli snášenlivost, znamená ochotu, schopnost nebo možnost člověka nebo společnosti žít vedle lidí s jinými názory, postoji a přesvědčeními nebo přijímat či snášet něco samo o sobě spíše nežádoucího nebo nepříjemného.

Wikipedie

2)      Schopnost poslouchat jiný názor, než mám já sám, schopnost uvědomit si, že to, jak se chovám já, co já říkám, co dělám, nemusí být jediná možnost, jak se chovat, co říkat a co dělat. Schopnost uvědomit si, že nemusím mít pravdu, i když jsem o ní přesvědčený."

Milena Lukavská

3)      a fair, objective, and permissive attitude toward those whose opinions, beliefs, practices, racial or ethnic origins, etc., differ from one's own; freedom from bigotry.

Dictionary

Překlad do češtiny

spravedlivý, objektivní a tolerantní postoj vůči těm, jejichž názory, přesvědčení, praktiky, rasový nebo etnický původ apod. se liší; osvobození od bigotnosti (zaslepenost, předsudky)

Nalezl jsem tyto tři definice a seřadil jsem je podle pravdivosti výpovědi. Nejbližší je pravdě definice z Wikipedie, té dávám 99% hodnotu pravdivosti, definice Mileny Lukavské je na 20% pravdivosti, a definici z Dictionary dávám 0%, neboť její definice je definice zkreslená ideologií. A na těchto definicích lze i pěkně vidět, jak se vyvíjí chápání tohoto slova.

Co je tedy tolerance?

Tolerance je skutečně snášenlivost. A už v tom slově "snášenlivost" je obsažena ona komplikace, či zápletka – snášíme to, co překonáváme. Naprosto správně je v definici wikipedie řečeno, že je schopnost nebo možnost, to je velmi důležitý moment.

Trochu předběhnu – dnes se "tolerance" vykládá vždy jako "schopnost". Tuto definici má právě Milena Lukavská. Ta už postrádá onu toleranci jako "možnost".

Co je tím myšleno?

Uvedu na typickém příkladu dnešní doby. Tolerance menšin, ať jsou cikáni/romové, nebo uprchlíci, nebo kdokoliv, kdo je "jakkoliv jiný" – to je každodenní chléb médií.

Člověk, který projevuje netoleranci, je vnímán výhradně jako ten, který postrádá schopnost tolerovat. Zajisté – jedná-li se o schopnost, přenést se přes cokoliv, co mi nedělá dobře, nebo s čím nesouhlasím, je znak jakési vnitřní "vyspělosti". Proto je netolerantní člověk brán jako jaksi "nedorostlý", nedospělý z hlediska společnosti, a tím zralý k nabádání, poučení až k mentorování. Vždyť má co dohánět. A toto poučování vidíme u všech těch, kteří si vzali netolerantního člověka do parády. A také vidíme to přesvědčení všech tolerujících, že člověk se dá vzdělat, naučit, důležité jsou informace, osvěta. A tak vydávají příručky na všech možných ministerstvech, včetně ministerstva školství.

Obávám se, že takto chápaná tolerance je zjednodušená a jednostranná, protože existuje možnost volby. Já všechno znám, mám schopnost povznést se, a přesto si volím – zde snášenlivost neprojevím.

A to je ta druhá tolerance jako možnost člověka. V souladu s nějakými kritérii (etickými, mravními), která dávají hranice, co je přípustné a co nikoliv, volím "toto již netoleruji", tedy nejsem ochoten snášet.

Obratným hmatem, kdy se potichu vyloučí tolerance jako volba a ponechá se tolerance jako schopnost – lze pak společensky (přes média) tlačit a vyvolávat dojem, že pokud nemám tuto schopnost tolerance, tak bych měl se sebou něco dělat."

Wikipedie má tedy velké plus, že zmiňuje obě možnosti – tolerance jako schopnost a tolerance jako možnost (volba).

Uvažte tuto situaci: pokud se setkají dva lidé, kteří jsou "netolerantní k sobě navzájem" z hlediska volby, pak i jejich komunikace může být na velmi vysoké úrovni, i když se neshodnou na ničem." V tomto jsou si rovni. Ale obávám se, takovýto stav "rovnosti" není žádoucí. Žádoucí není netolerantní člověk k uprchlíkům z hlediska své volby. Žádoucí je jen člověk tolerantní k uprchlíkům a proto ten, kde projevuje netoleranci je jednoduše vsunut do kategorie "tolerance jako schopnost" – a tím je prohlášen jaksi mimo řádky jakožto nezpůsobilý, zaostalý, nerovný protivník, a proto není potřeba mu věnovat sluchu. A tím se klestí cesta jen jednomu názoru.

Definice Mileny Lukavské je tedy poloviční – vynechává toleranci z možnosti (volby) člověka.

Dále nezmiňuje překonávání nežádoucího či nepříjemného. Její vnímání tolerance je jednokolejné, hovoří jen o sobě a zapomíná, že zde vystupuje nutně druhá osoba. To mne vede k podezření z ideologického podtextu, kdy její vnímání tolerance může znamenat jednostrannou toleranci vyměřenou všem stejně bez ohledu na toho, jaké že vlastně nežádoucí či nepříjemné jednání či chování má být tolerováno. Nikdo rozumný si nemůže trvat na tom, že lze jaksi "snášet" dopředu cokoliv. To, že se něco takového dnes děje v hojné míře je potom pro mne znamením, že byl porušen předpoklad – zdravá racionalita.

Definice z Dictionary je již plně podřízena ideologii. Takto se kdysi psaly komunistické výšplechty a úlitby režimu. Z nich je vidět ona deformace pojmů z hlediska ideologie. Vždyť slovníkové heslo má být obecné, zde je však účelově, manipulativně představeno ihned ve vztahu k jinému etniku. Vždyť tolerovat můžeme stravovací zvyky, způsoby nákupu (ve východním zemích se při koupi musí dohadovat o ceně), tolerujeme chování puberťáků, opilců, máme někoho rádi, ačkoliv nám nesedí jeho způsob vyjadřování,.... Výčet toho, co je možné tolerovat, může být velmi dlouhý.

Totalitární nádech dodává také zmiňovaný opak tolerance – to čteme na konci výroku. Jsou použita slova jako bigotnost, zaslepenost, předsudek. Již bylo řečeno, že existuje netolerance jako volba, tedy vědomé odmítnutí snášet něco. Jsem-li racionální člověk, pak mám jistě důvody k odmítnutí, a to ne jen racionální, ale etické, ale racionálně jsem zvážil a vůlí se rozhodl odmítnout. Kdo chce tento proces nalajnovat jen jedním směrem, je ideolog, totalitář. Tečka. 

 Žádný člověk není povinen tolerovat něco nebo někoho, a je to vždy na jeho vůli, má-li schopnost tolerovat.

Ten, kdo přikazuje "toleruj bližního" je nemyslící dogmatik, který obchází naší svobodu, rozum, aby dosáhl poslušnosti. O nic jiného nejde v takovém příkazu. Tedy, příkaz toleruj s sebou taky nese "buď poslušný!" Nebo "musíš tolerovat!" a tím na sebe prozrajue své totalitářské nároky. 

Dokonce i morální imperativy v desateru - nezobrazíš, nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš.... ukazují následky špatné volby, kdežto vyznavači tolerance ani nepřipouští, že by existovala jiná volba!

Tolik tedy k definici tolerance.

Tyto tři definice ukazují krásně vývoj vnímání pojmu "tolerance." Od plného významu, přes zjednodušený význam, až k totalitnímu vnímání.