Aladar | jsem 96 procentní

Píše se mi to velice těžce. Přiznat se k této sociální vrstvě není jednoduché. Ale mám naději. Jsem nesmírně šťasten, že žiji v dnešní době. Mám naději, že i lidé mého postavení mohou říci svůj názor, že budou vyslyšeni, že námi nebude opovrhováno. Vždyť právě v naší době jsme dospěli k nejvyšším hodnotám, jako jsou tolerance, svoboda a solidarita.

Zažil jsem dnes opět diskriminační situaci. Sedím v trolejbuse vzadu na čtyřce; přemýšlím si o svých věcech. Na jedné zastávce přisednou dva opilci. Kluci asi ve věku třiceti let. Smrdělo z nich pivo jako ze žumpy, že už jsem to nevydržel. Ačkoliv jsem byl líný se přemístit, vstal jsem velice rychle. Sedl jsem si u točny, vzdálen bezpečně asi 8 metrů. Po chvíli jsem se pohroužil opět do svých myšlenek. Nevím ani, kolik uběhlo času. Možná čtvrt hodiny. Trolejbus stojí v zastávce a na opilce se řítí řidička: "vystupte si okamžitě ven!" Opilec se diví, co se děje. Také se divím. Řidička je neoblomná. Trvá si na svém, a že dál nepojede, dokud si opilci nevystoupí. Dozvím se, že si někdo na ně přišel stěžovat, že obtěžují. V tu chvíli jsem velmi posmutněl. Bylo mi jasné, že řidička především hájí sama sebe, jak už je zvyklé. Na opilcovu argumentaci, že máme zpoždění, řidička odpověděla, že je jí to jedno. Že zavolá městskou policii. Ano. Kdyby si totiž dotyčná osoba stěžovala u Dopravního podniku, musela by řidička podávat vysvětlení, a kdoví, jaké maléry by z takové situace ještě měla. Takže dalších dvacet lidí v trolejbuse počká. Jak je v dnešní době zvykem. Na několikátou hrozbu řidičky, že dál nepojede, dokud si opilci nevystoupí, zareagovali nějací pánové vzadu. "Prosím vás, my jedeme na nádraží, jede nám vlak!" Přidala se další paní. "Pojeďme alespoň do Malenovic na křižovatku!" Řidička byla neoblomná. Docházelo mi, že jsem se – jako ostatní, utiskovaná 96% většina – dostal do hloupé situace, a zkejsneme tady, kdo ví jak dlouho. To mě vůbec netěšilo. Protahoval jsem obličej a snažil jsem se něco vymyslet. Nakonec, kupodivu, řidička ustoupila, a trolejbus se rozjel. Přemýšlel jsem, zda jsem slyšel nějaký hluk, nebo hádku, ale nevzpomínám si. Opilci smrděli sice, jako když vylezli z kanálu, ale na žádné další obtěžování jsem nepřišel. Nakonec tedy tato nevýhodná situace pro většinu cestujících, dopadla dobře!

Je to spíše výjimka. Obvykle takto, ve prospěch 96 procentní většiny situace nedopadají. A to je můj problém. Vypadám jako typický Čech, splývám s davem, nijak se neodlišuji. Alespoň na první pohled ne. Proto, jsem jako mnozí jiní, začal pátrat po svém původu. Třeba odhalím něco, co by mi trochu pomohlo být jiný, rozmanitý, prostě exotický. Abych byl i já obohacením pro druhé. Zjistil jsem spoustu zajímavých věcí. Mohu například doložit, že vlastně ani tak nejsem typický Čech. Můj taťka se sice narodil v Čechách, ale oba jeho rodiče jsou Slováci. Mamka, se narodila na Moravě, a její rodiče jsou Moraváci. Takže, když vezmu metodu, že člověk je 1/3 po otci, z 1/3 po matce, a z 1/3 podle místa narození. Vyšlo mi, že jsem ze 4/9 Čech, ze 3/9 Moravák a ze 2/9 Slovák. To je úžasný výsledek, protože nepatřím tedy v této kategorii do normální oblasti.

Dále patřím mezi 4% tím, že jsem levák. Zhruba toto procento se udává pro četnost v populaci. Vycházím z klasické Gaussovy křivky spojité a náhodné veličiny. Bohužel, tím můj výčet rozdílnosti končí. Více už nenacházím. Musím to přiznat, a spokojit se tedy s málem. Doufám, že i tak, v dnešní vyspělé společnosti mnou nebude opovrhováno.

Samozřejmě jsem se vymaňoval i z myšlení, typického pro mou sociální vrstvu. Tak jsem například soucítil s venkovskou chudou pracující většinou, která byla utlačovaná ve středověku a v novověku. V rámci svých studií jsem se však dozvěděl, že bylo učiněno spravedlnosti zadost. Nevolníci se museli ze svého nevolnictví vykoupit. Některým to trvalo i padesát let. Většina tedy spravedlivě zaplatila, a vše bylo v pořádku. Pokrok se nedá zastavit. Takový nevolník neměl co nabídnout. Nebyl nijak výjimečný, byl prostě obvyklý a na Gaussově křivce se nacházel právě v oněch 96%.

Díky dnešní době, jsem se naučil rozlišovat důležitost rozmanitosti. I když mi to stále dělá problém, vzhledem k mému postavení ve společnosti, věřím, že budu oceněn alespoň za snahu. V dnešní společnosti i nediverzitní lidé mají své místo.

Je úžasné, a obdivuji to, že existují tak rozmanité lidé. Třeba v oblasti gastronomie. Jedni jedí hovězí maso, jiní ne, protože kráva je posvátná. Jedni jedí vepřové maso, a druzí ne, protože je považují za nečisté. My máme rádi pejsky pro jejich přítulnost, v Čině, Vietnamu a Koreji mají rádi pejsky na talíři. V oblasti morálky. Jedni vidí v zabití novorozence zločin, druzí tak regulují porodnost. Jedni žijí úzkoprse podle zákonů, jiní zákony opovrhují. Někdo se snaží žít v páru, jiní jsou promiskuitní. V oblékání: jedni se zahalují od hlavy až k patě, druzí ukazují vše, co je možno ukázat. V oblasti etiky: Jedni pěstují kanibalismus, zatímco druzí jím opovrhují.

Vše ukazuje na krásu rozmanitosti. Mám naději, že i přes opovrhování naší sociální vrstvou, nejsme na dně společnosti. Nejhůře jsou na tom tzv. hledači pravdy. Neuznávají názory, rozmanitosti, jiné úhly pohledů, tvrdošíjně si lpí na svých absolutních pravdách. Jsou zkostnatělí, nenávistní, nepřizpůsobiví, nechápaví, patří do minulosti. Tam patří filozofové, hledající pravdu, obzvláště v noetice, v gnoseologii. Patří tam všichni náboženští lidé, kteří nehodlají ustoupit ze svých tvrzení ani o centimetr. Nejhůře snad jsou na tom hlasatelé tzv. zjevené pravdy, Svými postoji jsou přímo proti rozmanitosti, odhalují svoji pravou tvář. Jsou to nepřátelé pokroku.

Nakonec bych chtěl ve vší pokoře vyjádřit naději, že i my, 96 procentní, jednou budeme mít svůj průvod hrdosti.