Dával jsem do kupy počítač. Zjistil jsem, že základní deska má ještě dva IDE konektory na disky a dva SATA. Zdroj, který jsem tam měl byl nový, už měl spoustu kabelů pro SATA disky. Vzhledem k tomu, že vlastním jednu redukci IDE->SATA a hodlám zabudovat jen jeden disk SATA, bylo mi líto nový zdroj zapojovat do této sestavy a tak jsem sáhl do zásob. Vytáhl jsem klasický 350W zdroj. Bohatě stačil. Byl to nabušený Enermax z dřívějších dob.

Jenže po zabudování do sestavy nic nejelo. Vzpomněl jsem si, že se zdrojem bylo opravdu něco v nepořádku. Tak jsem ho rozšrouboval. Pojistka. Chyběla pojistka. Byla prsklá, zůstal jenom klobouček, sklo nikde. Klobouček chrastil, když jste se zdrojem pokymáceli. Tak tedy pojistka.

No jo, jenomže jaká velikost pojistky se dává do zdroje? Hlavou mi prolítali myšlenky na google, kde to tak budu asi hledat. Jenže centrální mozek tyto možnosti zamítnul jako zdlouhavé. Informace tohoto typu dneska? Těžko. A tak jsem přemýšlel a přemýšlel a tu záblesk: Před dvěma měsíci jsem kupoval základní desku a grafickou kartu od borce s Teplic, který se jevil dost fundovaně. Ten určitě bude vědět! Centrální mozek souhlasil, a tak jsem točil jeho číslo. Byla to správná volba. Takže 5,6 ampér. Hurá!

No jo, ale pojistka v pátek téměř v 17 hodin? Ajaj! Tak jsem rychle sedl do auta a valil do ektro na sídlišti, které vlastnil soukromník. Byl tam leta. Prodejna však už z dálky vypadala opuštěně. Při bližším pohledu jsem zjistil smutnou novinu: "Prodejna zrušena." Tak korporátní kapitalismus dostal další oběť, posteskl jsem si. No, ale kde dál? V hlavě proběhlo horečné hledání. Nejblíž je Planeo elektro, mají tam kout s drobnostmi, snad budou mít i pojistku.

Zaparkoval jsem přímo naproti vchodu, dveře byly otevřené, světla v prodejně zhasnutá. Naběhl jsem do prodejny hned k mlaďochovi. "Dobrý den, máte pojistky?" Borec nereagoval. "Takové ty malé podlouhlé, skleněné. "Ááááá, myslíte ty placaté plastové?" "Ne ty jsou do auta" vkradl se do řeči druhý mlaďoch. Chvilku oba přemýšleli a pak ten druhý řekl: "Já asi vím, co chcete.  Takovou tu malou pojistku. Tak to nemáme." Hmmm.  Tak jsme ještě pokecali a já vyrazil do Obchodního centra.

Bylo tam jakési elektro, měli tam lustry, baterky všech druhů, hlavně takové ty malé, knoflíkové; Ve městě jsem v jejich prodejně viděl i pájky.; tak jsem si sliboval, že tentokrát budu úspěšný. Pamatoval jsem si, že se nachází za Dráčikem. Jenže jak čumím, tak čumím, prodejna už tam není!  Přemýšlel jsem, jak dlouho jsem tu nebyl, že jsem si toho nevšiml. No, to je dílo. Skoro naproti je DataArt! Hurá! Jdeme tam!

 Hned jsem to mašíroval k borci na place. "Dobrý den, sháním pojistky. Takové ty malé skleněné, dávají se do přístrojů." Borec asi tak třicetiletý vykulil oči. Tvářil se, že něco takového slyší poprvé. "Ne, tak to určitě nemáme." Když prodavač neví, poznáte to. Raději řekne, že nemají. To byl tenhle případ.

Poslední možnost – OBI. Známí svým zlodějstvím. No nic, jezdím tady autem všude, jsem tady, tak tam zajdu.

Vletěl jsem do uličky oddílu elektro. Prošel, ale nenašel. A tak jsem se jal hledat radu poradu. Našel jsem v nástrojích u pultu borce. Byl ochotný, ale nevěděl, a že mi sežene kolegu z elektra. Volal telefonem, nedovolal se. Zbuntoval dalšího kolegu a s ním jsem vyrazil do terénu. Našli jsme ho. Ten však nevěděl o pojistce, ale tušil, že by snad čtvrtý kolega mohl vědět. "Zůstaňte v uličce, já skočím za kolegou." Super. Tak čekám. Než abych se placatil, podívám se do regálů. Otočím se doprava, copak že to tam mají, a hádejte, co tam bylo? Pojistky! Na takovém malém place igelitové pytlíky o rozměrech snad 6x 6 cm viselo tam pár ubohých pojistek balených po dvou!

Měli 5A vzal jsem 6,3 A. Neskutečné nesmyslné balení a ta cena! To by nikoho ve snu nenapadlo. Celých 32 Korun! Vzal jsem tedy slavné balení a vyšel z uličky. Kolegové se vraceli. Mával jsem na ně pytlíkem. Došli se ještě podívat, kdeže ty pojistky jsou zašité a rozloučili jsme se.

Měl jsem smíšené pocity. Nevěděl jsem vlastně, jak se mám cítit. Mám být rád, že jsem sehnal nesehnatelné? Jak je možné, že nikdo nezná pojistky, které jsou v každém elektronickém přístroji? Za komunistů každý chlap měl doma hromadu pojistek a vyměňoval je, když ruply a dneska mlaďoši neví o co jde? Byl jsem z toho přejetý. A to balení v OBI? Dvě pojistky v pytlíku? Za 32 Korun? Dovezené ze západního Německa?

Asi padesátiletá pokladní na mě čekala za svou pokladnou. "Ani nevíte, jak jsem rád, že jsem tohle sehnal, a přisunul jsem malý, igelitový pytlíček." "Jo, to jsou pojistky, to já znám. Ty jsou všude v elektronických přístrojích." Bác ho! Tak paní pokladní je borec nakonec.

Celý natěšený jsem dojel domů. Majestátně jsem vystoupal schody drže igelitový pytlík se dvěma pojistkami jako nejvzácnější relikvii. Vsunul jsem do držáku pojistku. V dobré náladě jsem zavtipkoval: "Kluci, kdyby teď něco bouchlo, prsklo, a zablesklo se, tak to se teď může stát. Upozorňuji vás předem, ať se neleknete."

Pro jistotu jsem odklonil tvář. Zmáčkl jsem knoflík na zdroji – a prásk, prsk a zablesklo se.

Zdroj letěl do šmelcu a já v krabici vylovil ještě jiný.

Tak jsem dnes nakupoval pojistky.

Stalo se v pátek 9.10.2020