Aladar | Otakar Vávra - vzpomínání na natáčení trilogie

Otakar Vávra – vzpomínání o natáčení trilogie

Výpisky z  půlhodinového videa na youtube

Husitská trilogie byl obrovský projekt. Vedení barrandovských ateliérů odmítlo natáčení v jejich prostorách, protože by natáčení tohoto filmu zabralo úplně celý ateliér, už by prý nemohli točit jiné filmy. Režiséru Otakarovi Vávrovi říkali, že tak obrovský film nemůže točit. Že Češi mohou točit jen malé filmy. Otakar Vávra celý rok 1954 věnoval přípravné práci.

Pro gotiku neměli vůbec nic. Kostýmy museli nakreslit a ušít. Všechny rekvizity museli vyrobit – sklenice, číše, vidličky, misky. Byla to obrovská práce. Otakar Vávra měl k dispozici historického poradce plukovníka Vágnera, ten poskytl dokumentační materiály o zbraních, o oblečení atd. Památkář Dr. Václav Mencl znal dokonale celou republiku, kterou sjezdil na bicyklu. Ten seznámil Otakara Vávru s tím, co je to vůbec gotika. Jaký je rozdíl mezi českou a německou gotikou apod.

Místo bitvy u Sudoměře – kde Žižka vyhrál nad těžkými želenými rytíři, se nedalo nikde jinde nalézt než právě, tam, kde se ta bitva skutečně odehrála. Mezi dvěma rybníky – úzká cesta, kde jeden rybník byl vypuštěný a druhý napuštěný. Žižka proti tomu blátu postavil sedláky s pavézami (za ně se mohl celý člověk schovat, vedle klekl další s kuší, který střílel. Rybník vyschl a na jeho povrchu se nacházela taková kůra bláta. Při natáčení kůň zůstal v blátě a nemohl ani dopředu, ani dozadu. To bláto sálo, vtahovalo dolu. Jeden člověk mohl po té kůře jít, ale kůň už ne.  Koně nemohli vytahnout popruhy náklaďákem, museli přivézt jeřáb, aby ho dostali ven.

Okovaný cep je strašná zbraň. Pokud rytíř dostal zásah, měl roztříštěnou lebku i s helmou. Těžcí rytíři se s brněním propadali do bláta.  V určitý moment dal Žižka povel, jeho lehkooděnci sedláci přeběhli po kůře bláta, a utloukli rytíře cepy a kosami. Dokonce v náspu rybníka našli krátké šipky z kuše staré 600 let!

Kostýmy nebyly z divadla, to byly "hadry". Byla použita sukna, samety, brokáty.

Otakar Vávra zajel do Liberce, kde tenkrát tkali sukna pro Blízký východ. Tam utkali všechna sukna pro prostý lid,  a brokáty, patricie, pro šlechtu. Požili i Bibli Václava IV, a Otakar Vávra nechal zhotovit kopii, tam byly i nakresleny šlechtické kostýmy.  Za Václava IV. U nás vládla francouzská móda. Šaty byly neobyčejně krásné z vybíraného sametu, krejčí šili kostýmy.  Rekvizity kreslil a okótoval pan Mencl. Brnění a zbraně vykovali naši lidé, vyrobily praky (práčata), kuše.  To vše se v roce 1954 připravalo. Každý další rok pak točili jeden díl.

Každý díl stál 8 milionů, proti všem stál 9 milionů. Z celé republiky, i z podkarpatské Rusi, sehnal produkční šéf Milič, těžké koně. To nebyly jezdecké koně. Ty těžké koně měly chlupy nad kopyty, těch sehnal 450. Pro ně stavily stáje za ateliéry.

Každá bitevní scéna byla rozdělena na jednotlivé bitevní úkony. A každý ten bitevní úkon trénovali tři měsíce! Trénovali je olympionici kteří již nesportovali. Cepy byly s plastu, ale měly železné jádro. I tak byly nebezpečné a mohli zlámat vaz. Proto rytíř už věděl, jak má nastavit hlavu, aby nedošlo k neštěstí.

V kolovratském paláci bylo schvalování. Ministrem kultury tehdy byl Václav Kopecký. Při popuštění filmu bylo v sále nabyto, straničtí funkcionáři, straničtí historici. Po konci filmu bylo ticho. Pak vstal jeden a řekl: "Soudruzi, musíme uvážit, jestli uděláme menší škodu, když ten film zakážeme, než když ho pustíme." Pak spustil ministr Kopecký. "Ježišmarja, co jste to udělali? Vždyť ten Hus vypadá jako kněz!"

Otakar Vávra říká: "Vždyť on byl kněz!" "Ale vždyť on říká "pravda Boží" pořád, a kouká se přitom do nebe!" Otakar Vávra říká: "Ne, pravda Boží řekne jenom jednou, jinač říká pravda." Kopecký: "Co je to pravda? Jaká pravda? Není ten Kratochvíl evangelík? Co to je pravda? Pravda lidu! Musí říci pravda lidu!"

Takže se začalo vyjednávat.

Otakar Vávra si vzal odborníka na revoluční odborové hnutí a řekl: "Prosím vás, Jan Hus nemohl říci "pravda lidu", on mohl říci pravda nebo "Boží pravda, byl to kněz! Pravda lidu nemohl žádný kněz říci! Navíc je to zapsáno v dokumentech, zapsal to bakalář, který doprovázel Jana Husa a je to vytesané na pomníku na Staroměstském náměstí."  Na to dostali odpověď: "To nikdo nečte! Ne, musí říci něco jiného. Pravda Boží nesmí říci. Pravda taky nesmí říci. To nic není."

Tak Otakar Vávra musel tety toto změnit a říci, "že umírá za spravedlnost. Jinak by šel film do trezoru.  A Vávru by nejspíše už nenechali točit.

Film měl obrovský úspěch u publika. Obrovský úspěch byl v SSSR, dostal se také do Itálie, do  Velké Británie.

Názor na husity – Palackého (protestant) – vítězství ducha nad hmotou a vrchol českých dějin.

Pekař (katolík) – považuje Husity za bandu lupičů a vrahů

Jirásek – romanopisec Palackého.

Zdroj:

Film Jan Hus:

 11.05.2021 VR