Jak jsem umýval Oktávku aneb proč nemám rád lidi
Slyšeli jste někdy přísloví, že "kdo nemá rád lidi, nemá rád ani zvířata?" Myslím se toto přísloví tradovalo už od věku kdy platily "zlaté české ručičky." Jenže toto přísloví je naprosto mylné, je úplně mimo mísu a o tom podám svědectví.
Je leden, na silnicích břečka, auto je "zasrané jako jetel." Nikdy jsem neměl tak špinavé auto jako nyní v zimě. Zvláště, když míjíte náklaďák v pravém pruhu, tak máte ohozený celý bok až do čtvrtiny skel. To jsem ještě pochopil, ale že mám stejným způsobem ohozený i levý bok, to už mi moc hlava nebere. Krásná zeleň naší Oktávky dočista zmizela. Naše milovaná Oktávka má nějakou barvu, ale člověk těžko hádá jakou. Zezadu, kde není ani vidět, že by auto bylo vybaveno sklem, není poznat již vůbec nic. SPZtka se sice dá přečíst, ale tak nějak vzpomínám, jak vypadá černá a bílá barva. Myslím, že hůř je na tom už jen buldozer, který zapadl na dně vypuštěného rybníka, kde po hodině snažení řidič zjistil, že se dopředu ani dozadu opravdu nepohne.
Měl jsem dilema – umýt či neumýt. Na jedné straně byly argumenty typu – nemohu přece naši Oktávii jasnou princeznu nechat tak špinavou, a na druhé straně – no, ale vyjedu do Zlína a zpátky, a bude zase taková. Dnes svítilo dlouho slunce a na procházce jsem si všiml, že silnice jsou téměř suché. Bylo rozhodnuto!
Vyjíždím na myčku k benzínce. Je půl třetí. Říkám si: "Je půl třetí, lidi jsou v práci, bude tam volno." Nevím, proč jsem si tohle myslel. Zapomněl jsem, že nejvíce aut na parkovišti u Terna bývá přes týden v pracovní dobu, a nikoliv v sobotu. Tento jev jsem skutečně nepochopil a evidentně nepřijal. Na benzínce vidím dvě auta se sprchují a třetí čeká v řadě. To třetí bylo nějaké nové fáro se zelenou převozní značkou, nějaký offroad. Prohlížel jsem si jeho kapotu a hledal náznak špíny. Auto bylo čisté. Zaradoval jsem se. "To on tady na někoho čeká!" Naprosto bezelstně jsem se zařadil před něj, neboť za ním jsem stát nemohl, bránil bych výjezdu aut od stojanů z čerpací stanice. Vystoupil jsem, otevřel páté dveře, našel jsem si houbu a autošampón, usedám a než bys řekl švec, vidím scénu, kterou nechápu. Z myčky vyjelo auto a onen čistý offroad vjel na jeho místo! Kulím oči a jsem jako na trní, co se bude dít dál.
Borec vylézá z auta sprchuje ho. Zůstávám sedět celý zkoprnělý. Proč? Hlavou mi táhly všelijaké myšlenky, včetně toho, že pán je buď nabob nebo spíše idiot a než jsem stačil cokoliv vyhodnotit, po prvním dvouminutovém sprchování borec nasedá a odjíždí; než stačím otočit klíčkem, kde se vzala tu se vzala bílá prdlavka fábie, a parkla si to přímo do myčky. Hleděl jsem jako puk. Kde se tady vzal? To jako zrovna jel okolo a vjel do myčky? Jel totiž docela i velkou rychlostí. Docela mě to vytočilo a už jsem se zvedal že blbečkovi půjdu alespoň vynadat, když v tom - odjelo auto ze druhé sprchy.
Začal jsem si tedy sprchovat svoji princeznu a přitom jsem se cítil strašně blbě, že taková prdlavka, nejhorší ze všech – fábie a ještě s nejhorší nejlevnější barvou – bílou - si mě tady drze předběhne. A jak jsem šmudlal auto houbou, působilo to na mě terapeuticky, takže jsem ani nepostřehl, že zmetek s bílou fábií už zmizel a místo něj je tam nějaké hranaté auto.
Jen jsem si utvrdil, že lidi jsou zmetci. Idiot co si myje auto, které nepotřebuje umýt, a zmetek, co vás nadrzo předběhne a to ještě s takovým šmejdem. Do vnitřního gramofonu jsem vložil již ohranou desku o tom, že lidi jsou verbež, a že se nedivím sám sobě, že je nemám rád a že jich mám plné zuby. Neboť toto je již velice častá a typická reakce lidí.
Při té příležitosti jsem si vzpomněl na Kólie. Jak jsem hledal na internetu chovné stanice a jak jsem i volal jedné paní. Kólie jsou krásné. Četl jsem web jedné takové chovné stanice. Paní byla evidentně zblázněná do svých psů. Ale to se mi líbilo. To je dobré bláznovství vzhledem k tomu, jak moc je obklopena láskou těchto psích krasavců.
A na tomto jejím webu byla umístěna i stránka s příslovími. Nepamatuji si žádné jen to jedno, které se mi okamžitě vypálilo do srdce: "Čím více poznávám lidi, tím více mám rád psy." Ano a amen!
Já mám psy neskutečně rád už od dětství. Také moji plyšáci byli drtivou většinou pejsci, a to i za socialismu, kdy každý plyšák byl míša. Lidi jsem možná rád měl, teď už ne. Vím ale určitě, že mám rád psy a zvířata, protože ti dají najevo člověku svou lásku na rozdíl od ... těchto zmetků.
Takže rozhodně neplatí, ani:
Kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi, a ani neplatí kdo má rád zvířata, má rád lidi. Platí jen: "čím více poznávám lidi, tím více mám rád zvířata!" (a psy zvláště)
Protože platí:
Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské cnosti bez lidských necností.
VR 21.01.2021