Jak to chodí na hradech
Nejdříve lidé bydlí ve vesnici. Po nějaké době si připadají, že jsou málo zabezpečeni. Chodí a přemýšlí a nakonec vymyslí hrad. Naleznou příhodný vrch a začnou jako soumaři tahat těžké kameny do velikého kopce. Dělají při tom veliký rachot v blízkém okolí. Tím samozřejmě vzbudí pozornost strašidel. Ta se shluknou a jdou se podívat, co se to jako děje. Pozorují pozorně dění a těší se. Těší se na den, kdy budou moci společně bydlet s lidmi, aniž by se jich ptali. Po mnohaleté dřině, která vůbec nestojí za to, se lidé konečně přestěhují na hrad. Za nimi se přestěhují natěšená strašidla. Lidé neměli pokoje při tahání kamenů a nemají ho nyní ani na hradě. Strašidla jsou spokojená, lidé ne. Po čase lidé zjistí, že je na hradě zima a že je nikdo nedobývá. Z hradního osazenstva se tak stanou škarohlídové, věčně nachlazení mrzouti s nudlí v nose. Strašidla se baví a zažívají v době hradů velký rozmach. Lidé dělají strašidlům kašpary a strašidla se náramně baví.
Pak přijde osvícená doba. Lidé na hradech pochopili, že je nikdo dobývat nebude, a tak si postavěli dole u vesnice zámky a nastěhovali se do nich. Strašidla byla tímto krokem překvapena. Trvalo jim mnoho let, než pochopila, že se lidé na hrad už nevrátí. A tak když nejde Mohamed k hoře, jde hora k Mohamedovi. Strašidla se nastěhovala k lidem do zámků a hrad osiřel. A protože se o něj lidé nestarali, zpustl. Z hradu se stala zřícenina. Strašidla se dál radovala z lidské přítomnosti, zatímco zdi hradu zely prázdnotou.
Takový opuštěný hrad, to se neututlá. Jednoho dne se dostane správa až k upírům. Jak to upíři uslyší, zaradují se. Nastěhují se kvapem do zříceniny a začnou tam dělat strašlivá alotria. Prohání se po chodbách, řvou, ječí, skučí, lomozí a hlučí jako smyslů zbavení. A přitom všem dělají strašlivý průvan na chodbách. Řádí jak pominutí, inu jako upíři na hradě.
Toto období řádění upírů – však netrvá dlouho. Na hradě jsou totiž ještě jedni obyvatelé, na které se s oblibou zapomíná. A tihle malí domácí tvorové žijí na hradě už od jeho stavby. Myšky. Malé šedivé myšky! S nechutí sledují řádění upírů na chodbách a v komnatách. Nejen že ruší jejich klid, ale průvanem jim zvedají prach v jejich maličkých chodbičkách, tunelech a doupátkách.
Rozhodně nemají pro rychlostní choutky upírů pochopení. Vždycky to dopadne tak, že se myšky velice rozzlobí. Ve dne, kdy chtějí upíři spát, vyběhnou myšky z doupátek. Vlezou všude. Do sklepa, na půdu, na trám i do škvíry. Pokoušou upíry tak, že s hrůzou opustí zbořeninu hradu.
Myšky se uklidní, dají vše do pořádku a těší se, že bude už klid. Nastává relativně klidné období. Na hrad se nastěhují loupeživí rytíři. Dělají sice také hluk, ale ne takový, jako předchozí hosté. A hlavně nedělají průvan. Navíc, nanosí pro myšky do spižíren dobroty, a tak je tam myšky nechají.
Pak přijde doba, která loupeživým rytířům nepřeje. Samé zákazy a příkazy – až se z toho rytířům motá hlava. Nakonec i oni hrad opustí.
Na hrad se začnou sjíždět vesničani. Rozebírají kameny pro své stodoly. Myšky a strašidla to pozorují a nechápou to. Nejdříve lidé v potu a dřině tahají kameny nahoru, a pak je zase složitě sváží dolů. Strašidla se opět baví na lidský účet, ale nyní si dávají pozor. Znají už lidi a nevěří jim. Když to začnou vesničani přehánět, myšky vyšlou spojky za strašidly. Ty se vrátí a dají vesničanům co proto. Vesničani se leknou a na hrad ze strachu přestanou chodit. Myšky mají klid, ale ne nadlouho.
Na hradě se objeví romantici. Začínají tam přespávat, dělají si ohýnky, kácí dřevo a sní své romantické sny. V tomto období si myšky zvykly na klid tak, že i takové štípání dříví je ruší. Opět vysílají své myší spojky, opět strašidla zasahují. Romantici mizí. Zdá se, že již konečně nastává klid. Ale ani nyní není myškám dopřán klid.
Nakonec přichází zkáza. Přichází aktivisti. Koupí si hrad za symbolickou korunu a začnou ho opravovat. Vozí zase kameny nahoru do kopce jako kdysi první lidé. Jenže tito se také nebojí strašidel, jsou to moderní lidé. Dělají rachot jako upíři. Večer si dělají táboráky, vyřváňají, odhazují vajgle, papírky a PET láhve jako turisti. Vlastně kumulují v sobě všechna předchozí zla.
V tu dobu na hradě nejsou ani myši, ani žádní pavouci, ba žádný živý tvor. Všichni utekli. Zůstali aktivisti, transparenty a nekonečná hrůza strašidel, myšek a dalších tvorů. Tak to chodí na hradech.
23.03.2022 VR