O slušných lidech a o tom, co o nich prozradil coronavirus
Motto: Slušní lidé jsou zvyklí, že pokud něco chtějí, musí zaplatit, tedy že zadarmo nic není a účty se musí hradit. Tento princip aplikují na coronasituaci a myslí si, že je potřeba poslušně se nechat naočkovat a pak virus zmizí. Nechápou, že mezi jejich snahou a zmizením coronaviru není příčinná souvislost. Tento princip je jim tak zažitý, že pro ně existují jen dvě alternativy – očkovat nebo neočkovat. Proto vždy zvolí první možnost a na ty, co zvolily druhou možnost pohlížejí jako na škůdce veřejného pořádku.
Několik "slušných lidí" mám i ve svém okolí. Dá se říci, že se chtějí bezproblémově a podle pravidel proplouvat proudem potoka, stejně jako to činí pstruh. Tedy vše legálně, podle pravidel a s tou svou slušností. Pstruh se nechce zranit a kámen s hranami, který do potoka hodil uličník. A stejně tak slušní lidé obeplouvají vše, co má hrany a nemají je v lásce. Mají rádi ohlazené oblázky. Proto typickému slušnému člověku se příčí demonstrace, člověk s amplionem, byť by vyvolával sebepravdivější hesla, nepatří do světa slušňáka, jako kámen s hranami do potoka. Proto se nutně na takové lidi dívají s despektem a skrz prsty.
I kdyby se někdo rozzlobil spravedlivě tak, že neudržel své emoce na uzdě, tak slušný člověk bude v první řadě řešit emoce rozzlobeného. Tento kamínek přece do světa jeho potoka nepatří. V první řadě bude poukazovat na to, že přece "takto se na veřejnosti nelze chovat."
A to je důvod, proč nemám rád "slušné lidi." Nezajímá je obsah, ale forma. Dokonale se přizpůsobili době a systému. A proč? Jaký je důvod jejich počínání? Aby sami neměli problémy, aby vypadali za každé situace dobře? Zde nám jejich motivy vyplývají nad povrch. Sledují jen svůj vlastní prospěch. Snadné živobytí či úspěch. Snaží se zalíbit druhým, nehledají pravdu, ani spravedlnost. Oni dokáží být soucitní, velkomyslní, velkodušní, "ušlechtilí" – ale jen tak, aby získali zásluhy – a to buď ve vlastních očích, nebo v očích společnosti. Nedovedu si představit, že by za sobě rovného považovali toho, kdo např. šel demonstrovat do ulic, nebo nesouhlasí s vládou či jakkoliv plave proti proudu. Slušný člověk – plave vždy s proudem! Slušný člověk je zároveň člověk velice poslušný. Mezi přemyšlením o spravedlnosti zákona, který po něm vyžaduje platit daně a poslušností – bude vždy volit poslušnost 😊
Tyto nečestné cíle a způsob, jak se slušní lidé staví k pravdě, dávají jasné světlo do jejich případu a ukazují nám, co jsou vlastně zač. Nejsou kritičtí k době a k systému, nehledají pravdu, jen svůj prospěch. Tito jedinci se nejčastěji vyskytují v řadách zbohatlíků, co si mohou dovolit materiální nadbytek. Jak už to bývá, takoví se objevují i v řadách obyčejných pracujících lidí. Jejich společným znakem je, že opravdu si příliš nelámou hlavu se současným stavem společnosti. Jsou to pragmatici doby. Žijete ve starém Řecku, v Římě, za první republiky, za Hitlera, v socialismu nebo v kapitalismu? To je úplně jedno – my se chceme mít dobře – uděláme všechno, co po nás chcete - a nechte nás na pokoji! My jsme přece slušní poslušní!
Jak se vám teď líbí slušní lidé?
Slušní lidé v církvích
Na vedoucích postech se v církvích hojně vyskytují "slušní lidé". V době coronaviru se projevovali svou poslušností a když vláda zakázala stýkání se lidí ve větším počtu, neměli žádný problém a automaticky poslechli.
Z počátku, kdy lidé nevěděli, co se děje a po internetu kolovaly obrázky z Číny, jak člověk stojící na zastávce MHD najednou spadne na obličej, nebo obrázky z Itálie, kdy byl kostel na svou šířku zcela zaplněn řadou rakví, byli jsme všichni vyděšení. Časem se však ukázalo, že je všechno jinak. O žádnou strašlivou "morovou ránu" se nejednalo ale slušňáci byli dál poslušní, znemožňovali nedělní shromáždění i nadále, přesně podle pokynů vlády.
Tito křesťanští slušňáci opět nikdy neplavou proti proudu. Chtějí být zadobře se světem, v míru, bez jakýchkoliv problémů, sporů či sporných momentů. Pak vidíme, že neřeší mnohé otázky, jako je např. LGBT, prostě pro jistotu je míjí. Nechtějí vyvolat konflikt se světem. K problematickým otázkám historickým – jako je např. odsun Němců z pohraničí – se staví převelice "křesťansky", tedy odsuzují násilí na obou stranách – a nejlépe na té české straně a nemají problém pomalu prosit Němce za odpuštění. Samozřejmě se omlouvají za násilí Němcům. Někdy je opravdu dílo sledovat slušňáky, když se snaží za někoho mluvit.
Všechno chtějí mít ohlazené – jako ty oblázky v potoce, bezkonfliktní, odpustit si, obejmout se a mít se rádi. Je to takový druh sluníčkářství.
Slušný křesťanský člověk je veskrze naivní. Naivně předpokládá čisté motivy u protistrany. Naivně předpokládá, že politická rozhodnutí lze řešit na osobní rovině Samaritána. Naivně předpokládá, že svět je bezhříšný a že ostatní lidé jsou také "slušní lidé". Takový svět je nereálný, a slušný člověk skutečně do velké míry žije ve své bublině, ve své představě světa. Typicky – není schopen vidět realitu a domýšlet "neslušné" vývoje událostí, tedy ty, co jdou proti proudu. A tací řídí mnohé církve...
Kdo následuje cestu pravdy, nemůže být slušný člověk. Každý má svou odměnu. Zajisté není správné ubíjet pravdou či Biblí ostatní po hlavách. Pravda bez lásky zní poněkud dutě. Ovšem láska bez pravdy, je naivní sluníčkářství či slušňáctví, a je nutně povrchní, hloupá a naivní. Jakou má asi sílu láska bez pravdy?
VR 09.04.2022