Žijeme proto, abychom spali

(ucelená teorie všehomíra, aneb souhrn nejdůležitějších lidských moudrostí od počátku věků do skonání světa)

1)   Předmluva

Člověk si žije klidně a spokojeně už skoro padesát let s tím, že večer ulehne radostně k spánku, a najednou zjistí, že někteří lidé tak základní věc neví! Ano, samozřejmě, člověk je překvapený. O něčem tak jasném přece není potřeba ani mluvit, natož psát. A tak se opatrně zeptáte dalšího a pak dalšího člověka a zjistíte, že jich je víc! Člověk čím dál tím víc zjišťuje, jak je tato doba zvrácená. Slyšíte to to odevšad. Generace mých rodičů říká "líp už bylo", mnozí mladí si stěžují, na televizi se už roky nedíváte, a když náhodou omylem kliknete na youtube na nějaký záznam z pořadů Česko hledá superstar, nebo talent, nebo obdobné pořady v Anglii, Americe nebo jinde, tak se nestačíte divit, čemu se ještě dneska říká zábava.

A tak jsem se rozhodl, pro ty z nás, kteří máme ve svém okolí blízké a známé, kteří z jakéhokoliv důvodu neví, že žijí proto, aby spali, napsat toto pojednání. Důkazů je nespočet a moje práce si nedává za cíl postihnout všechny. Mou ambicí je položit správné teoretické základy.

2)   Základní zákon života – žijeme proto, abychom spali

Stále nechápu, jak něco, nad Slunce jasné, někdo nemůže pochopit. Všechno je přece logické, věda tento životní řád potvrzuje. Začnu těmi vědeckými důkazy, protože stále ještě existuje mnoho lidí, kteří věří jen a pouze vědeckým důkazům. Naštěstí, tento trend opadává, i když to není způsobeno uvědoměním si empirických hranic vědy.  První a důležitý postulát, ze kterého lze odvodit hned čtyři základní definice lidství (definice lidské blbosti, definice normality, definice štěstí, definice reality):

Je normální v noci spát[1].

Ačkoliv tento výrok vypadá na první pohled zcela vágně, opak je pravdou.  Nenechávejte se strhnout myšlenkou, že si libovolně můžete napsat, že cokoliv se vám hodí je normální. Tak takto levné to není. Zkusme pokus oponenta a škarohlída "je normální ve dne bdít" srovnat s naším postulátem, a uvidíte, že se diametrálně liší.

Zkusme tento myšlenkový pokus – porušme obě pravidla a zkoumejme důsledky.

Když porušíme škarohlídovo levný postulát, že je normální ve dne bdít tak to znamená, že ve dne spíme. Když budeme ve dne spát stane se následující: nemůžeme chodit do práce, tím pádem si nevyděláme peníze, takže nakonec skončíme hlady pod mostem a co víc – neusneme v noci! Lidé nás budou považovat za idioty. Nicméně, můžeme si dojít na charitu na guláš, na zimu si vyžebrat zimník, lékařskou péči máte zadarmo a když se přihlásíte u nějaké neziskovky, ráda se o vás postará. Výsledek je ten, že žijete relativně v klídku. Tedy velice nic se neděje.

Zkusme ale porušit naše pravidlo. Znamená to, že v noci nespíme, např. pracujeme. Ve dne se probudíme a stejně budeme nějak fungovat. Tento obrácený režim stačí provozovat několik dní a méně odolní jedinci okamžitě pocítí zdravotní problémy. Za jistou dobu, budou mít zdravotní problémy všichni. Zkuste si vygooglit "nespavost." Psychologové tento termín moc dobře znají a vyskytne-li se u pacienta právě nespavost, zpozorní. Je to závažný ukazatel stavu pacienta. Máme nastavený biorytmus, jisté hormony se uvolňují jen v noci, tedy za tmy. Porušte jej a máte skutečně těžké zdravotní problémy. Takže – pro mnohé se můžete stát také idiotem, protože tak budete přes den vypadat, ale budete mít zdravotní problémy a o životě se nedá mluvit. Nespavost (Insomnie), je závažná porucha, a proto jí tolik stránek věnuje pozornost. Všechny tyto důvody popisují lékařské vědy.

Existuje však daleko závažnější důkaz, teoretický. A to totiž

Výskyt idiotů jednoznačně určuje, zda je šťastnější den nebo noc.

Tedy je logické, že přes den, kdy vás omezuje nějaký idiot s zbytnělým[2] egem, aktivista vás vyrušuje svými stupidními nápady a hlasitým chechtáním, kdy sobec při budování svého království nepostradatelnosti zase na vás zvysoka sere, ploužíte se domů, unaveni a vyčerpáni. Myšlenky vám poletují v trolejbuse neuspořádaně a chaoticky jako moucha nad hnojem. Na co se těšíte? No přece domů, do postele. Sníte o své posteli a z toho vás vytrhuje neskutečné pištění výstražného signálu u zavírajících se dveří trolejbusu.

O tom, že žijeme proto, abychom spali, také jednoznačně svědčí kvalita prožitku. Všichni víme, že když zdravě spíme, zdají se nám krásné sny. Zasadíme záhon růží a nebolí nás záda. Nečekáme týdny, aby růže vykvetly. Vykvetou hned. A dokonce, je nemusíte ani zalévat. Užíváte si svého snu. Když se probudíte a zjistíte, že jste se probudili, jste nasraní. Chcete se vrátit zpátky do spánku. Těch důkazů je tolik! Přes den prožíváte jen trápení a strasti. Růže vám nevykvetou, sežerou je mšice nebo svilušky. Idioti v práci vás potrápí, takže si každou minutu přejete být doma, ve své posteli. Závěr: Nikdo rozumný nebude přece tvrdit, že den je šťastnější než noc. Idioty potkáváme ve dne.

Další důkazy: rozumní lidé přece na noc nejí. Ještě rozumnější lidé unavují tělo večerním běháním či v létě plaváním, nebo jízdou na kole. Nadýchají se čerstvého vzduchu v přírodě, nasbírají obrazy do duše, aby měla dobrý materiál ke zpracování. To se potom panečku sní! Toto přece patří k hygieně duše a jasně potvrzuje prvenství a důležitost spánku. Zdraví lidé tak činí.

I obezita je proti spánku. Přežírání, vysoký tlak, všechno toto narušuje zdravý spánek, to nejcennější, co máme.

Veškeré hospodářské lidské pachtění ukazuje přece ke spánku!

Vždyť všechna ta práce přes den, to pachtění, ten úmor, příprava, výuka, všechno, co vyrobíme,jednoznačně určuje ke spánku. Lidé se zadlužují nehorázně, aby si postavili domy. Proč? Chtějí v klidu a ve tmě spát. Přes den stejně v domě nejsou – chodím tam totiž na noc. Nelze pochopit, jak si může myslet někdo opak! Každý přes týden, měsíc, po celý rok a po celý život, chodí domů z práce, aby se tam vyspal! Doma, tedy ve svém domě je dvanáct hodin, a z toho 8 hodin spí! Je tedy nad Slunce jasné, že chodí domů spát! Že dům si vybudoval kvůli spaní!

Přes den každý maká, aby uživil tělo, zaplatil účty, tedy, maká na svou existenci; no musí existovat, aby mohl spát, o tom nikdo nepochybuje. Vrcholem tohoto pachtění je dovolená. Je to naprosto evidentní čas, kdy člověk jede na místo, kde nasbírá pro duši nevšední zážitky, aby duše měla materiál pro vytváření snů. Každý to takto má, každý to takto dělá. Jen skutečně ubohým lidem vyprchal důvod tohoto pachtění a zůstala jen vnější náboženská podoba skutku. Jen jej koná, a neví proč. To jsou praví lidé pověry. A takovýchto neustále přibývá.

Další důkaz: pomíjivost prožitku vs trvalý prožitek

Všichni ví, že věrnost, trvalost v čemkoliv má hodnotu. Že pomíjivé věci, radost, štěstí, mají jen dočasnou hodnotu. A tak jen blázni se radují přes den pomíjivým opojným vínem krátkého zážitku, zatímco moudří se vrací každovečerně na své lůžko, vstříc občerstvujícímu spánku.

3)   Sladké zapomnění

Ta nejkrásnější část dne je, když uléháme. Pod peřinou jsme v bezpečí před všemi idioty a starostmi. Správná duševní hygiena pokračuje právě v tomto momentu: "vědomi si té nejdůležitější části dne" odkládáme všechny hňupoviny a užíváme si ticha, klidu, rozprostíráme klid. Připomeneme si růže – a už rostou. Skutečně jen blázni a nemocní lidé v tuto dobu čumí na padlou zábavu v televizi, nebo si pouští filmy na počítači, nebo brousí bezduše po internetu. Lidé s rozličnými úchylkami večer pracují. Právě v tuto dobu se snadno pozná, kdo je kdo. Jen blázen nebo nemocný člověk, vymění krásné růže, pobřeží moře s palmami, tajemný hrad s pokladem za televizní hovadiny nebo pubertální youtuboviny.