5) Teorie průseru
Autor vychází, ze základního postulátu "všechno stojí za hovno." Podle naší ucelené teorie doplníme:
"Ve dne stojí všechno za hovno". Proč – kvůli výskytu blbců a idiotů, převážně na pracovišti, to jsme si již ukázali, blbce jsme definovali. Pojďme k důležité citaci neznámého autora:
Soustavným studiem a těsnou spoluprací několika vědních disciplin bylo zjištěno, že tzv. průser vyplňuje prostor naprosto spojitě a rovnoměrně, a že záleží pouze na teplotě a času. Základní částicí je jeden průseron, který je obdobně jako hmota, nezničitelný. Průseron se dá vyjádřit dvěma způsoby:
a) jako průserový potenciál
b) jako tok průserů
Pohybuje-li se průseron prostorem, vytváří kolem sebe "průserové pole", jehož intenzita je dána derivací bordelu podle blbosti. Jednotkou blbosti je jeden blb, tj. množství blbosti obsažené ve výroku "Žijeme lépe a radostněji." Proto se takový průser šíří do prostoru tak, aby v co nejkratší době zachvátil co nejvíce lidí. Rychlost šíření dosahuje vysokých hodnot, často až k rychlosti světla. Např. posvítíme-li si někde na něco, vznikne okamžitě průser.
Jedná se o text z počáteční fáze vědeckého fekalismu. Podle autora vytváří průserové pole průseron. My však v naší ucelené teorii všehomíra toto tvrzení částečně vyvracíme a doplňujeme nejnovějšími poznatky z pozorování idiotů na vlastním pracovišti. Autor ve svém díle říká, že průser je permanentní. Tedy neustále přítomný a nezničitelný, či nevyčerpatelný. Na dalším místě vysvětluje přenos nasranosti z osoby A na osobu B. Tyto dvě pravdy však potřebují sjednocující teorii. Autor už nám neříká, jak vzniká interakce blbec – průser. Vypadá to, jako by průser byl ontologicky prvotní; i jinde říká: "Zrychlení průseru nastává, když se v daném prostoru vyskytuje kiloblb". Vypadá to, že průseron je prvotní a blbec průser jen urychluje.
Nejnovější poznatky však ukazují, že blbec průserony aktivně emituje do okolí, a tak vytváří průseronové pole. Ontologicky první je blb. Lze dokázat, že odstraněním blba z pracoviště zmizí i průsery. Máme zato, že autor teorie žil ve velmi zamořeném prostředí blby, kde odstranění jednoho, dvou, nebo tří blbů stejně nepomohlo. Tato skutečnost mu tedy zkreslila badatelské pozorování. Nicméně, navazujeme na jeho průkopnické dílo a rozšiřujeme je dál. Jeho postulát o rychlosti šíření průseru blízké rychlosti světla, zůstává v platnosti: "Např. posvítíme-li si někde na něco, vznikne okamžitě průser."
Aby teorie všehomíra byla úplná, je jí třeba doplnit o teorii vulgarity. Ti jsem napsal někdy na počátku roku 2017 v článku nazvaném "Vysoká škola vulgarity".
6) Teorie vulgarity
Sprosté slovo
Sprosté slovo je největší urážkou magora[2]. Použijete-li více sprostých slov, klesnete v magorových očích okamžitě pod průměr, i kdybyste ve stejné kanceláři strávili spolu spoustu let. Magora poznáte snadno: v této situaci se vám směje. Tím prokazuje, že je to zároveň blbec, protože škodí i sám sobě – prozrazuje svou blbost. Směje se, posmívá se takovým pohrdlivým tónem. A křičící demonstrant? Toho nesnese. To je pro něj extrémista.
Magor neposlouchá slova a jejich obsah. Magor poslouchá tón. Můžete mu lhát do očí, dokonce i když vás viděl. Reaguje na tón hlasu. Tím ho ukonejšíte a je spokojený. Píšu z vlastní zkušenosti. Tento podivný "klídek" je mu nadevše. Kdo jej poruší emocemi, nebo sprostými slovy, nemá v jeho světě místo.
A přesně tento jeho umělý klídek – je protipól krajního jednání v lidských emocích. Dokonce – i kdybyste se dětinsky radovali, tak mu to po čase bude vadit úplně stejně, jako kdybyste se rozčilovali. Magor tedy nechápe, že člověk, aby vystihnul nejzazší mez, používá slova jako hovno a prdel. Pro něj to není vyjádření, byť nelibé skutečnosti, pro něj je nelibé slovo samo. Tím ukazuje, že je blbec. Lidé totiž mají důvod užívat sprostá slova v opodstatněných případech. Magor tedy nerozlišuje, zda člověk je dlaždič a slova mu běžně padají na zem, nebo zda je člověk zvolil k popisu neblahé skutečnosti.
Rozeznáváme tedy vulgaritu
1) Vulgarita z podstaty
2) Vulgarita z případu
V prvním případě se jedná o typického dlaždiče, který pouze oplývá jistou slovní zásobou. Vulgárními slovy hází kolem sebe bez rozmyslu, libuje si v tom a rochní se v tom.
Ve druhém případě – vulgarity z případu – je sprosté slovo na místě, neboť popisuje neblahý stav skutečnosti. Platnost tohoto postulátu potvrzuje aplikovaná teoretická věda teorie vulgarity – hownologie.
Na hovnu se dá krásně vysvětlit vulgarita.
Srovnejme si výrazy "lejno" a "hovno". Na první pohled se jeví jako synonyma. "Intelektuál magor" bude vždy používat výraz první, lejno. Tím ukázal, že nerozumí. Významově se totiž oba výrazy velmi liší!
Lejno – je vnímáno jako produkt živočišného trávení. Lidské lejno pak je označeno termínem odborným "stolice". Každý živočich ve trávícím traktu zpracovává potravu. Tedy myslíme v tomto duchu. To, co zbude, je vyloučeno, to je lejno. Je to jakési vědecké, neutrální konstatování. Když myslíme lejno, tak má i upotřebení. Hnojíme jím půdu. Je potravou pro nižší živočichy, obohacuje půdu o živiny a prvky atd.
Hovno – je významově správně chápáno naprosto jinak. V žádném případě není neutrální a v žádném případě z něj není užitek. Hovno, je v lidském chápání vnímáno jako ta nejposlednější, nejnepotřebnější, nejhnusnější zbytečná věc! Nic zbytečnějšího a horšího prostě již není! Vyjadřuje tedy nejzazší mez, na rozdíl od přírodovědecky vnímaného "lejna."
Staré české přísloví říká: "Jsou jen dvě věci, které Čech neukradne. Hovno a kus žhavého železa." Zde je krásně vidět, jak je výraz "hovno" použit k vyjádření nejzazší meze....
Hovno je tedy univerzální nejzazší mez či jsoucno, za kterou už nelze zajít....
Všimněte si rozdílu v konstatováních:
1) Je to špatné
Je to mizérie
2) Je to na hovno
Je to v prdeli
Výroky skupiny 1 ještě neruší možnost naděje. Možná, že nějaká malinkatá naděje někde existuje. Výroky skupiny 2 však naději nechtějí dát. Používají slova nejzazší meze a chtějí říci, že proces je nevratný. Je to nejhorší, jaké to mohlo být, nelze to vrátit. Je to v prdeli.
A v tom spočívá porozumění vulgaritě. Právě použitím vulgárního slova chce autor zdůraznit nejzazší mez. Kdo to nechápe, nechce pochopit, uráží se, je magor.