7)   Teorie slušného chování – varování před idioty

Vyplývá z nepochopení vulgarity. Jejím základním postulátem je:

Slušné chování (korektnost) je takové chování, kdy idiotovi neřeknete že je idiot a nepošlete ho do prdele.

Důsledek je ten, že idioti se pak posilují, rozmnožují a zabírají nabídnutý prostor. Vymýšlí hovadiny, které společnost stojí čas, peníze, duševní úsilí a mnohdy duševní zdraví. Projekty ve všech oborech lidské činnosti jsou pak předražené, objevuje se obrovský nárůst psychóz, depresí a dalších duševních poruch. A to jen proto, že všichni ti, kteří měli idiota poslat do prdele tak neučinili.

Zkusme si v myšlenkách představit tuto situaci: Odstraníme korektnost. Co se stane? Dobro bude vyvýšeno, zlo potrestáno. Tedy, bude odměněn ten, kdo si to zaslouží, darebák potrestán, idiot bude vyhozen. Dobro je nazváno dobrem, zlo zlem, idiot idiotem. Zmizí-li zakrývání idiotů – všichni se budou mít dobře. Nepotřebujeme být korektní, když nazýváme věci pravými jmény. Jsme-li korektní, zakrýváme pravou podstatu.

Korektnost vznikla přímo z nepochopení vulgarity. Existuje spousta lidí, kteří si myslí, že projevené emoce, vztek, nadávky, řev jsou projevem nízkého ducha, nedostatku disciplíny, osobní prohry sporu. Nevím proč, nejvíce takto uvažujících lidí jsem viděl v Praze. Jako korunu podávám očité svědectví:

"V ulici na Starém městě se sunul průvod. Lidé vykřikovali hesla. Prodíral jsem se davem okolo stojících čumilů, abych se dostal do průvodu. Míjel jsem panáčka, asi okolo čtyřiceti let, stál s šestiletou holčičkou; "tatínku, proč ten pán křičí?" Ptala se holčička. A to, co odpověděl pán, se nedá zapomenout: "křičí, protože je to špatný člověk." Jistě, nevím, zda byl demonstrant špatný pro křik, nebo pro své názory. Ale je to výborný obraz takto smýšlejících lidí. Pokud se k nim chováte tzv. "slušně", tak s vámi vždycky vyjdou. Stačí naprosto tyto povrchní, na morálce nezávislé vlastnosti:

1)      Mírný tón

2)      Verbální komunikativnost,

3)      Neverbální komunikativnost (kontakt očí, úsměv, přátelská gesta a mimika)

4)      Vtipkování, lehký humor

5)      Když něco pokazím, přiznám se (vrchol korektnosti)

Více se po vás nechce. Problém je, že kdo tohle prokoukne, snadno si sedne do této role. A ve skutečnosti to je může být hajzl, podvodník, idiot, ale když se tzv. slušně chová, je mu to dovoleno! Neboť není nad slušné chování!

Rozčílený člověk je považován za podčlověka. Není důležité, kdo ho nasral a proč se nasral (v jeho blízkosti se objevil idiot emitující průser) Bere se jen to, že neudržel své emoce a proto prohrál. S takovým už není radno společensky se stýkat. Kdo takto přemýšlí, je označen v teorii všehomíra za magora. Magor tedy chybně čte situaci.

Výsledkem "slušného chování" je zakrývání idiotů. Tím je podkopávána celá společnost, idioti vládnou ve vedoucích pozicích, ve vládě, práší svoje nesmysly a celá společnost je přesně taková, jak vidíme. Blbec se vám směje do očí, hlouposti jsou tisknuty palcovými titulky. Pravda dostává na frak, pravda trpí.

Poslední věc – když někdo odsuzuje člověka pro emotivní chování (křik, nasranost). Je zvláštní v jak pokrokové době to jsme. Člověk není samonasírací. Člověk se nerozčiluje, protože jej to baví, nebo

protože by trénoval. Má podnět, podnět k nasrání, což je nejčastěji blbec. Magor odsuzuje emoce nasraného člověka a tak vlastně říká, že není důležitý blbec a jeho projevená stupidita, ale reakce nasraného člověka. Tím magor nechává blbce nepotrestaného, posiluje jej, a trápí nasraného. Říká tím jasně, že blbec je v pořádku, ale nasraný je ten špatný. Tedy magor otáčí morální hodnoty ve svém soudu situace. A je to neuvěřitelné. Ale hlavně, že máme pokročilé technologie, rychlé počítače, všeobsahující Internet se všemi chytrými encyklopediemi a slovníky, neúnavné roboty a samonafukující se airbagy. Vymýšlíme hovadiny a na destruktivitu blbců zapomínáme. Že jeden blbec (blbkyně) dokáže zničit nejen desetiletá budování země, ale celou civilizaci, vidíme na Západ od našich hranic.

Pozorováním blbců na svém pracovišti jsem zjistil toto: Když odmítnete blbovi realizovat jeho blbost, přepošle emaily vedoucím a náměstkům. Osobně je pak navštíví, žaluje a stěžuje si. Ve školce se učí malé děti, že žalovat je špatné. Malé děti to ví, ale dospělí ne. Nikdo z vedoucích a náměstků neposlal tohoto blbce do prdele a nenaznačil mu, že takto se nemá chovat. Nechali ho. A tak se blbec posílil ve své blbosti, jeho ego zase o kus zbytnělo, a příště šel žalovat znovu. A to jenom proto, že ho nikdo neposlal do prdele.

Působí zde psychologický zákon, že člověk se chce zalíbit druhému.

8)   Teorie společenského úpadku

Společenský úpadek jednoznačně vzniká přemnožením blbců. Jak se to ovšem stane? My nyní, v roce 2023, už mnoho let sklízíme plody přemnožení blbců. Předcházela doba, kdy se rozmohlo hlásání korektnosti. Tedy, veřejně činný blbec nebyl veřejně označen za blbce.

To je strašlivé nepochopení! Propagátoři nepochopili smysl vulgarity. Nepochopili její místo, odsoudili ji a nahradili korektností. Tak si mysleli, že vybudují lepší zítřek. Jenže se projevil zákon množení blbců:

Jestliže nenazvete blbost blbostí a zlo zlem, jestliže kravinu neoznačíte za kravinu ale za jiný názor,  pak nejen že ztratíte postupem času rozlišovací schopnost a otupíte, ale přímo lejete tuny výživných roztoků blbcům pod nohy, kteří okamžitě rostou, zaujímají prostor, pozice a křesla, až nakonec ovládnou společnost!

S těmito následky se potýkáme nyní v této době.  Kdo bojuje boj na poli rozumu, je těžce zpozdilý, zaspal dobu, nic nepochopil. Vidíme mnohé korektní figurky, které sice bojují proti hlouposti, ale jsou až směšně slaboučcí a nemohoucí, neboť neví, že blbci se děsivé pravdy o hospodářském a sociálním stavu společnosti nebojí, vždy se pravdě vysmívali.

Z toho plyne závěr, že po období korektnosti musí přijít vláda blbů. Další důležitý zákon: Blbost buď aktivně popíráš a pracuješ proti ní, nebo jí aktivně podporuješ. Není žádný neutrální střed. Kdo nepěstuje zdravou vulgaritu, tak umožňuje okamžitě růstu poštu blbů. Z toho plyne důležité zásadní pravidlo společenského chování:

Odsoudíš veřejně blbce působícího veřejně, a nedopustíš, aby se další takoví nebáli. Blbec se totiž musí bát posměchu. Tam, kde se může schovat za korektnost, tam se raduje, sílí a houfě s dalšími takovými, jako je sám.

9)   Pravda je jen jedna

Z toho všeho, co bylo řečeno vyplývá nesmírně důležité poznání o pravdě: jestliže se setkáváme denně s velkým množstvím blbců, blbostí na osobní, veřejné nebo státní úrovni, pak daní jedinci míjí evidentně cíl; míjí-li cíl, pak cíl existuje a lze jej dosáhnout správnou cestou.

Pravda nastává, když subjektu přidělujeme jemu patřící a odnímáme nepatřící obsah. Omyl nastává v opačných případech. Vidíme, že blbci jsou aktivní a neustále míjí.

Výraz subjekt pochází z latinského subiectum a doslova znamená podklad. Řecký překlad je hypokeimenon, (podstata). Je to to, nač jsme zaměřeni a snažíme se o něm něco vypovědět.

To, co vypovídáme, to přisuzujeme, proto česky přísudek (při-suzujeme). Výraz predikát pochází z latinského prae dicere a znamená doslovně před – říkat, tedy významově říkat dopředu, tedy přisuzovat.

Všimněte si, že nemůže existovat třetí možnost, nějaká jiná hodnota predikátu, než tato dvojčlenná patří/nepatří. To jsme si vymysleli, nebo je to nějaké podivné omezení? Proč vlastně jen dvě hodnoty? Nemůže být třetí možnost?

Třetí možnost musí být ovšem mimo obě možnosti. Jinak by nebyla třetí. Určitě třetí možnost není ta, že náleží. Tu už máme. Takže nenáleží. Vidíme, že druhá možnost přísudku/predikátu musí být "nenáleží", to je evidentně velmi rozsáhlé a zahrnuje všechny ne-náležející predikáty. Evidentně stačí dva. Pravdivostní hodnota je tedy dvojčlenná: náleží – nenáleží, je pravda – není pravda.[1]

V témže ohledu vždy platí jedna pravda, a je vylučovací, vylučuje jinou možnost téhož ohledu. Tedy např. - pravda o spravedlnosti je taková, že musí být ohledně rovnosti nestranná a vylučuje možnost, že by alespoň v jednom případě přimhouřilo oko a měla výjimku. To nelze. Pak už to není spravedlnost, ale protekce, a není pro všechny.

Relativizuje jen blbec, kterému došly argumenty. Pokud jste měli s kýmkoliv spor tak dobře víte, že dojde-li na lámání chleba a blb má potvrdit důkazem pravdy svůj "názor", uchyluje se k relativizování, že "každý má nárok na svůj názor", nebo že "pravda není jen jedna". To hlásají pouze

1)      Pitomci

2)      Ignoranti

3)      Lidé navedení nebo podvedení, prostě ještě neprocitli ze spánku

10)   Člověk jedná podle zákona nejmenšího odporu

Posledním pravidlem nejdůležitějších deseti pravidel, je psychologické pravidlo, že každý člověk jedná tak, aby postupoval s co nejmenší vydanou energií, podle nejmenšího odporu.

Takto se dá vysvětlit jinak nepochopitelné lidské chování, kdy  davy otročí zvůli privilegované vrstvy.