Jak jsem se šel vysrat do Kauflandu
V rámci zdravého pohybu chodívám v neděli procházku z Kvítkovic do Pohořelic. Cesta tam zabere asi tři kilometry, cestu zpátky si prodloužím jinama, takže ujdu tak 7 kilometrů.
Dnes jsem vyrazil po obědě. Cílem je kostel sv. Jana Nepomuckého, kde si natáhnu záda na lavičce před kostelem, a pak park. Tam se kochám, čumím na stromy, naslouchám šumu větru a jsem blažený. Zašel jsem si do restaurace "u Zámku". Na malinovku. Čumím na nabídku sušenka deset korun, čokoládová sušenka taky deset korun. A tady to všechno začalo, tohle je ten moment.
Koupil jsem si malinovku a sušenku a vyrazil ven na lavičky. Sušenka se ukázala neobyčejně dobrá. Cítil jsem tam i vanilku. Byla tak dobrá, že bych smlsnul ještě tři takové sušenky, nebo radši pět, anebo vlastně – úplně nejlépe – celou sklenici. Byly výborné. Litoval jsem toho, že už jsem sušenku snědl a že si do ní nemůžu znovu zakousnout. A tak jsem si usmyslil, že jak půjdu dolů, tak nepůjdu domů a zastavím se v Kauflandu. Na nějaké sušenky. Okamžitě se ozvaly hlasy, že sušenky z Kauflandu se téhle nevyrovnají ani za mák – ale jelikož jsem těm hlasům nic nerozporoval, velice rychle utichly. A jak jsem si předsevzal, tak jsem začal činit....
Dostávám se do místa, kdy to mám téměř stejně daleko domů a do Kauflandu. Jaksi chůzí po obědě jsem setřepal obsah oběda až do střev, a hovno chtělo ven. Troubilo v zatáčce, blikalo a co já jako na to. Nebylo to příjemné a byl jsem nasraný na to hovno, že zrovna teď potřebuje ven. Rozhodoval jsem se rozhodoval a tu jsem si vzpomněl že v Kauflandu na záchod pořídili turniket. Teď se v Kauflandě na hajzlu platí.
Nerad platím za hovno, ani za čůrání. Vyhýbám se tomu. Mám vyvinutou strategii, kdy mám v hlavě mapu hospod a jiných zařízení, kde si mohu ulevit bezplatně. A strategie funguje dobře. Jenže teď jsem byl v nějaké velice rozšafné náladě. A že jim zaplatím v Kauflandu za hovno, a že budu vědět, kolik se vlastně vráží peněz do turniketu – a kolik vlastně takové hovno stojí. A že si to pěkně zapamatuji celou tu situaci, a právě – že si budu pamatovat, kolik jsem platil a budu mít jistotu, že v Kauflandu je záchod na placení a už nebudu pochybovat. Vlastně vůbec nechápu, co jsem to vymyslel za ptákovinu. Normálně mě nezajímá, kolik na kolik si moje hovno kde cení, ale byl jsem natěšený na sušenky a Rešounek velkodušný se rozvalil na trůně a že jako to hovno zaplatí. Tak teda jo, jdu do Kauflandu. Nějak překonám ty tlaky, však to je pár minut.
Už jsem na parkovišti před Kauflandem a hovno tlačí a tlačí, troubí v zatáčce, chce ven jak divé. Zrychluji krok a dýchání, vytahuji peněženku, stojím před turniketem z Cominfa a láduji do něj desetikorunu. Ať se snažím jak se snažím, nikde nemohu najít cenu za vstup do tohoto kina. Na modrém displeji svítí deset korun. Hovno tlačí. Obětuji další desetikorunu. Na displeji svítí 20 Kč. Zkouším projít nic. Žádný enter nikde ani podobné tlačítko. Za sebou zaznamenám prodavačku z Kauflandu v červeném mundůru. "Jak se to ovládá? Nechce mě pustit." Prodavačka hledí, neví, říká: asi to chce třicet korun. "Třicet korun? To nemyslíte vážně?" A v hlavě už běží nouzový scénář, jak běžím domů, držím si prdelku aby hovno nevyklouzlo. Paní však zřejmě slyšela to troubení, řekla "počkejte" a odběhla. Byla hned zpátky. Pípla mi kartou a pustila mně dovnitř. Poděkoval jsem a valil do kabinky.
Sedím na míse už spokojený a přemýšlím: to jsem to sakra vymyslet ptákovinu. To si tedy budu fakt pamatovat!
Uvědomil jsem si, jaký tady býval frmol, když se neplatilo. Teď tu nikdo není a sedí tady jediný blbec, který málem zaplatil majlant za svoje hovno....
11.06.2023 VR