Aladar | z deníku jedné maminky, duben - květen 2387

2387, Paříž, France-al-Harb

Z deníku jedné maminky

14.dubna

Moje malá školačka! Představuji si, jak jde ze školy domů. Vystoupá schody v nájemním domě. Cvakne zámek a skrz otevřené dveře hledí do našeho domova. Aktovku odloží u ledničky jako vždy. Ví, že budu doma za chvilku a tak se uvelebí na gauči. Počká. Probere se mnou nové zajímavé myšlenky ze školy.

Skutečně, zanedlouho zarachotil v zámku klíč. Maminka je tady! Po uvítání a se rozhostilo poklidné ticho. "Mami, dnes jsme brali v dějepise spostu zajímavých věcí. A taky ve francouzštině. Tolik mám nejasností!"

Maminka si s jogurtem přisedla na gauč. Poopravila a narovnal hidžáb své dceři a usmála se. "Tak povídej."

"No, nevím jak bych začala. Víš paní učitelka říkala, naše francouzština, no víš, je to divné, a pak v dějepise učitel říkal, ...

"Počkej, přerušila maminka. Pomalu. Začni jedno po druhém.

"Tak jo, zkusím to."

"No víš, že prý France-al-Harb kdysi patřila Dharíům. Takový nesmysl! Nerouhá se učitel?"

"No podívej Fatymo, jsou některá nejasná místa v minulosti. Víme, že Alláh způsobil, aby nepřátelský lid této země vydal našim svatým tuto zemi bez boje."

"Nepřátelský lid? Jaký lid?" Ptala se zvědavě Fatyma.

"Dharíové."

"Ale, ...""vyprskla Fatyma smíchy, Dharíové jsou hloupí, nikdy nic nepostavili, jsou to otroci!

"Ano, byla to země otroků," přisvědčila maminka.

Aha, tak tomu už rozumím.

"No a co ta francouzština?"

"No už tomu rozumím. Je to místní dialekt poněkud ovlivněný dhárijštinou. Mudžahedíni pracují na očistě jazyka. Už tomu rozumím!

17.dubna.

Fatyma si otevírá poštu. Píše jí kamarád Mohamed. Zajímají ho různé konspirační teorie.

Fatyma je se mnou probírá. Tak tuhle přišla a spustila:

"Mami, představ si, že kdysi dávno, asi před třista lety, v roce 1971, existovala na našem území tajemná sekta zvaná Burgundové. Vládli neskutečnými prostředky, posílali družice na oběžnou dráhu, měli rakety a zbraně se silným pancířem, měli bomby, co mohly zničit celá města.... A pak najednou, tajemní Burgundové zmizeli. Nikdo neví, proč se stratili. Je to pěkná záhada. Tady posílám odkaz do muzea, kde je zachován ocelový plát, který mi dnes s naší technologií nedokážeme vyrobit!"

To má všechno od toho svého kluka Mohameda.

Fatyma se pousmála. Znala Mohameda. Vždycky přehání. Kdyby si tak raději všimnul! Ale to on ne.

21.dubna

Mohamed pokračoval ve svém bádání a ve svých domněnkách, až to Fatymu nudilo. Sedla a napsala mu tento dopis:

"Víš Moho, raději bych byla, kdybys mě pozval do bazaru na zmrzlinu. K čemu ti jsou tvé teorie? Pravdy se nikdy nedozvíme. Navíc, na tomto území, žili vždycky otroci a hlupáci Dháriové a ti nemohli nikdy nic takového vymyslet. Už mi to nepiš!"

23.dubna

Paní učitelka vysvětlovala, že "Darul Harb" znamená "země války" a že již dlouho žádné války nebylo. Naše země se jmenuje France-al-Harb, co to znamená? Mami?"

25.dubna

Fatyma zahlédla v bazaru Mohameda s Halimou. Slzy se jí draly do očí a taky se jí zmocňoval vztek. Utíkala a utíkala, až téměř narazila do jednoho starého pána, se vznešeným vousem. Pán se usmál, ukázal rukou směrem k Velké Halamově mešitě, a pokýval hlavou. Fatyma se zatvářila bolestně a prodírala se dál davem na ulici.

Než došla domů, uklidnila se.

Napsala Mohamedovi dopis a pořádně mu to nandala.

"Ty tvoje teorie jsou stejně pitomé jako tvoje hlava a oči. K čemu by bylo létání na měsíc? Copak Alláh nepřebývá na Zemi? K čemu by bylo otrokům létání na Měsíc, když to byli bezvěrci? K čemu všemu by jim byla ta technika, o které píšeš, když nemají Alláha? Alláh nám je vydal bez boje a oni sami nás pozvali. Alláhu se zalíbilo z nich udělat hlupáky a otroky a ty se šťouráš a rýpáš v bahně? Sám jsi otrok a možná tvůj původ je Dháríjský a proto se o ně tak zajímáš. Už mi nepiš!"

Ještě to stálo mnoho slz, a mnoho bolesti. Fatyma myslela na Mohameda a trápila se. Ale Mohamed už nepsal.

27.dubna

Fatymě se dvoří Latif. Potěšilo jí to. Přestává myslet na Mohameda. To je dobře.

30.dubna

I na našem každodenním večerním setkání, kdy se posilujeme ve víře, některé kamarádky zmiňuji Mohamedovy teorie o vyspělosti jakýchsi Burgundů, žijících na našem území kdysi v historii. Že by na tom něco bylo?

3.5.

Kamarádka Bašira je sečtělá. Vyprávěla mi o Burgundské záhadě. Nejsou to Burgundové, ale jacísi Francouzi. Moc tomu nerozumím, ale věřím Bašíře.

7.5.

Skutečně! Dnes nám Jasir, stařičký učitel dějepravy prozradil úžasné Alláhovo tajemství. Kdysi dávno, když naši stateční bojovníci chtěli mečem obsadit tuto zemi, dostal Velký immám Bašrut zjevení od samotného Alláha. Alláh přislíbil, že celou tuto zemi vydá bez jediného boje do rukou věřících a to bude jeho znamení.

A skutečně jak oznámil, tak učinil. Pobláznil hlavu Dháriům a Bašírům, žijícím na našem území a ti sami pozvali naše muže. Postupně pak předávali vládu ku podivu všech pravověrných bojovníků. Někteří se později vzbouřili, ale padli mečem. Je to úžasné svědectví o velikosti našeho Alláha. Alláhu budiž sláva! Nechť je oslaveno jeho jméno!

Starý Jásir dovede úžasně povzbudit. Jako ženy ho máme velmi rády. Je to náš miloučký učitel!

11.5.

Chystáme se do Mekky. Pojedeme letos lodí  přes Alláhovo střední moře. Vysedneme u Athéno-džamáhíríje, našeho překrásného starobylého města. Půjdeme si prohlédnout ruiny slavné Mahdiho mešity a přespíme v hotelu.

Pak bych chtěla do Jeru-šalaim-džamáhíríje, kde je Omarova mešita. Tady bych chtěla strávit tři dny, neboť místní kupci nabízí krásné šátky! Také uctíme památka proroka Jošuy, co ho podlí křesťané vydávali za svého proroka. Alláh budiž pochválen, že byli vyhubeni lidé Jedné knihy!

13.5.

Naším městem otřásla strašlivá novina. Byli nalezeni tři Dharíové ve sklepení, jak čtou z Jedné knihy! Taková potupa v dnešní době a v našem městě!

Co pomůže, že byli ihned nabodeni na kůl na náměstí! Tohle by se dnes už dít nemělo!

14.5.

Ve všech mešitách France-al-Harbu se konaly očistné modlitby. Zúčastnila jsem se a v Mansurově mešitě jsem se potkala se Sabihou. Už jsem jí dlouho neviděla! Vypadá dobře.

17.5.

Náš pokrok nezná mezí.

Alláh nám dal celý svět k nohám. Všichni se modlíme a velebíme jej, pána vesmíru. Konečně bylo dosaženo velkého plánu a prorok Mohammed může být spokojen.

21.5.

Před odjezdem do Mekky jsem se setkala s největší přítelkyní Šahrazád. Pracuje v Madrid-baleji, ve městě proroka Churšída. Má Bohulibou práci. Opravuje staré fresky s vyobrazením proroka Mohameda. Říkala, že má vousatou práci, protože neustále přimalovává prorokovi vousy. Nechápu, jak naši předchůdci mohli kreslit proroka bez vousů!