kapitalistovo heslo

Nemám rád kapitalistické zřízení.
Nejde v něm totiž o člověka. Jde o peníze, o trh, o zisk o prosperitu, jde o všechno, jen o člověka ne. Člověk a příroda jsou v tomto systému na poslední příčce. V tom lepším případě. Jinak je člověk nazýván "lidským zdrojem" a příroda "přírodním zdrojem." Vše je kapitalistovi zdrojem pro dosažení jeho plánů, záměrů a cílů.

Nikdo mě nepřesvědčí, že kapitalistovi jde o blaho člověka. Když přijdete do obchodu, nebude vám přece kapitalista říkat, že vámi vybrané zboží není kvalitní. Byl by sám proti sobě. Kapitalista nemusí být nutně zloduch, ale minimálně přece musí sledovat základní záměr svého podnikání - udržet se nad vodou. A proto musí prodat. Morálka a kapitalistický způsob podnikání jsou v rozporu. Že je to rychlý a ukvapený závěr?

Tato situace se mi skutečně stala. Byl jsem v obchodě a byl jsem svědkem, jak si paní vybrala jedno zboží; prodavač se na paní podíval a řekl: "tohle si nekupujte." Vysvětlil proč a poukázal na jiný výrobek. Paní se logicky zeptala: "A proč tedy prodáváte toto nekvalitní zboží?" A prodavač odpověděl: "nevím, ale šéf je objednává."

V duchu jste rádi za hodného prodavače; na druhé straně máte smíšený pocit. "Copak takto může prodávat?" Rozpor tu je.

Při hlubším pohledu na tuto situaci zjišťuji ještě zajímavější záležitosti: prodavač není kapitalista. Prodavač je zaměstnán u kapitalisty. Je zaměstnanec. To je důležitý moment. On není bezprostředně vázán na zisk z prodeje. Prodavač, který není kapitalista, si může morálku dovolit.

Zkuste se vžít do jeho situace: o daném zboží víte, že je to šunt. Svědomí křičí, když si šunt někdo nese k pokladně. Říci mu to - neříct, když o tom vím? Možná takový prodavač tento problém mezi svědomím a kapitalistickým zájmem zná hlouběji než my všichni dohromady. Tento prodavač je velký v mých očích i když vím, že s každým výrobkem takto zacházet nemůže a že jeho problém ve svědomí není vyřešen u tohoto jediného případu...

Do rukou jsem po dlouhé době vzal knihu Aféra s křečkem a jiné povídky od Jaroslava Haška. Zasmál jsem se nad nádhernou povídkou s křečkem a zalistoval jsem dál. A právě v povídce ZE STARÉ DROGUERIE - první den praxe jsem nalezl text, který jsem si v duchu označil jako kapitalistovo heslo. Jelikož je platné neustále, dovolím se ho zveřejnit. Heslo pochází od šéfa drogerie, pana Kološky, který studentíka zaučuje do praxe materialistické.

Jak příhodně mi zní název pro prodejce hmotných krámů - materialista! Za Haškových dob to byl termínus technikus běžně užívaný. Dnes v něm cítím ono "materialisticky ošklivé", co zažíváme v dnešní době. Tak co tedy pan Kološka klade na srdce studentíkovi?

KAPITALISTOVO HESLO

"Voni jsou tedy ode dneška mým novým praktikantem, a jako takový poslechnou vážně několik slov, kterými pak hledějí se řídit po celý život.

Snad znají přísloví, že dobré slovo nad zlato. Tak teď napnou uši a poslouchají, co jim vysvětlím."

Jejich nové povolání je povolání velmi těžké. Voni byli ještě nedávno ve škole a tam se nestarali vo nic jinýho, než naučit se něčemu nazpaměť. To až na tu latinu, kterou snad jako kvartán znají tak trochu a kterou jako materialista budou potřebovat, nic jim pro život neprospělo. V obchodě se nikdo neptá, kdy ten a ten král panoval, nebo jak se tomu říká, co je to geometrie nebo podobně. V obchodě nikdo nechce vědět, jak daleko mají vod nás ňákou hvězdu na v obloze a v obchodě nechce taky nikdo vědět, jestli se slepička píše s měkkým nebo tvrdým "y". Do obchodu přijde kupec a nechce vědět, jestli mluvějí správně česky nebo ne, a voni se ho taky na to nemůžou ptát, jim musí stačit, když mu rozumějí a obsloužejí ho jak se patří.

V obchodě stačí, když umějí počítat, aby se nevokradli, jak to vypočtou, to je právě obchodní jednání. Voni jsou mladej člověk, kterej se musí učit vod vidění, a ne z knížek jako ve škole.

Musejí poslouchat, když přijde kupec, kdyby chtěl modro nebeské, musejí se na voblohu vyšplhat a modro mu snést. A pak si mohou myslet vo kupci co chtějí, ale říci mu nesmějí nic.

Obchodník, pamatujou si, živí se vobecenstvem. Musejí, když přijde někdo do krámu, křičet: ,Má poklona, vašnosti! Ruce líbám, milostivá paní! Má poklona, slečno !' A když kupec vodchází, zas tak uctivě, třebas by nic nekoupil. A když prodávají, vono to bude až za delší čas, tak si už pro budoucnost pamatujou, že musejí mluvit takhle: ,Račte si přát, čím mohu posloužit', nebo tak podobně a skákat, točit se, obsluhovat rychle a nikdy se nevokrást.

A když něco není na skladě, dát třebas něco jiného a jen ne kupce pustit. Vnutit kupci, když už je v krámě, ať je to cokoliv, když na příklad přijde a chce kartáček na zuby, vnutit mu hned zubní prášek, a když chce zubní prášek, tak mu vnutit kartáček na zuby a říkat, že to je příležitostná koupě. A lhát musejí, co jim na jazyk přijde; to všechno se naučejí během času, to se samo sebou rozumí, že smějí přelhat jen kupce, a ne mne.

Ke mně se musejí chovat jako k otci, a kdybych někdy jim i vynadal, nesmějí nic říci, poněvadž jsem prchlivej. Když něco poručím, tak musejí hned to udělat. U mne musí být všechno jako na vojně. Musejí být poctívej, to jim snad nemusím říkat, nesmějí mlsat, nesmějí nic rozbít, musejí pracovat, to všechno je jen k jejich dobru. To všechno jim povídám, jako kdybych byl jejich otec.

Ráno vždycky dojdou ke mně do bytu pro skřínku s klíči, pak půjdou před krám. Přijde příručí, otevřete oba krám, voni vyvěsejí andělíčka, vrátějí se do krámu, utřou prach, aby bylo všude čisto a až přijdu v osm hodin, řeknu jim vždycky, co mají dělat. V deset hodin ráno každého dne přijdou ke mně do komptoiru, já jim dám peníze a voni mně koupějí půl litru piva, dvě housky a jednu sardelku. V jednu hodinu mohou k obědu, vrátějí se ve dvě. Ve čtyry hodiny přijdou ke mně do komptoiru, já jim dám peníze a voni mně v kavárně koupějí kávu, musejí říct o hodně smetany. V osm hodin sundají andělíčka a zavřou se sluhou krám. Klíče dají do skřínky, příručí zamkne skřínku, vezme klíč od skřínky k sobě a voni skřínku s klíči vodnesou ke mně do bytu. Každou druhou neděli dovolím jim, aby mezi desátou a jedenáctou podívali se někam do kostela, a to jim ještě povídám, ať držejí se mnou, a ne s personálem, to je hlavní. — Dnes nebudou nic jiného dělat než čistit láhve. ...