Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Pro mnohé mírumilovné lidi je představa fungující společnosti bez "rasových a náboženských předsudků" vrcholem společenského uspořádání. Myslí si, že tak se projevuje velikost lidského ducha, který se povznáší nad rozdílnosti, nad všechny možné sváry. Kdy vítězství jednoty ve smyslu "všichni jsme lidé, všichni jsme stejní, všichni máme stejnou hodnotu bez rozdílu barvy kůže či vyznání." Jsem člověkem a každého dalšího člověka přijímám jako člověka, bez rozdílu vyznání, barvy pleti či postižení.
Mnozí zastánci tohoto snu jsou dobří lidé. Myslí to dobře. Jsou to také většinou mírumilovní a nekonfliktní lidé. Problém je, že sedli na lep. Že v touze po dobrém snu si přestali klást otázky, které je nutné si položit.
Co se stane s odlišnostmi skupin lidí, které sestěhujeme vedle sebe?
Zmizí, přetaví se v něco nového, nebo zůstanou vedle sebe? Co pozorujeme?
Nemluvíme o vnějších, povrchních formách rozmanitosti. Nemluvíme o koexistenci takových prvků, jakými jsou různé styly tradičních úborů, hudby, tanců, jazyků či pokrmů. Skutečná podstata různých kultur ale spočívá v tom, jak nahlíží na přírodu, jak vnímají božské, jaký mají náhled na muže, ženy a jejich role, a jak vnímají důležitost své skupiny v širším schématu existence. Také rozhodně není vůbec jasné, zda příslušníci dramaticky odlišných kultur spolu dovedou mírumilovně koexistovat. Možná že náš mírumilovný humanista mluví o tom, že je schopen takové koexistence, to však nezaručuje a ani nepředpokládá, že protějšek je stejného názoru. Mluvíme o tom, jak rozmanité skupiny nahlížejí na způsoby mluvy, oblékání, stravování, praktikování náboženství, vydělávání peněz, provozování umění, komponování hudby, výchovy dětí, chápání rozdílů pohlaví či lásky, cokoliv z běžného života. Cokoliv z vyjmenovaného, které humanista ve velikosti ducha přehlíží, je však zdrojem konfliktu mezi lidskými skupinami.
Lidé, kteří věří v možnost (nebo nutnost) popírání odlišností, a kteří sní o konci všech konfliktů, jsou také těmi, kdo – ať už si to uvědomují nebo ne – touží po úplném a konečném zničení všech zřetelných identit.
Teprve tehdy může nastat klid a mír, který si přejí. Protože dokud budou existovat jen dvě rozdílnosti, bude hrozit nebezpečí sváru.
A není tohle "mírumilovné" vystoupení proti přirozenosti lidské povahy?
Ano, je!
Jste nadšeni tím, že se do vaší blízkosti přistěhuje asiat, černoch, arab, hispánec? Možná jste nadšeni, ale to neznamená, že i oni jsou nadšeni z vás nebo ze sebe navzájem!
A proto si dovoluji tvrdit, že takovýto názor je ideologií, v tom špatném slova smyslu, neboť překrucuje přirozené a nad tímto přirozeným staví ideály.
Takoví mírumilovní lidé, kteří už nerozumí ani vlastenectví, ani jakémukoliv dalšímu sebeurčení (chraň Bůh, kdyby se někdo chtěl identifikovat s rasou), nás nevědomky vedou do světa bez identit. A to je čistý liberalismus. Kdo neví, co je liberalismus, ať si to prostuduje. Z toho vidíme a usuzujeme, že humanismus slouží liberalismu[1].
Křesťanství nestaví ideály v takovémto popírajícím smyslu. Křesťanství nepopírá přirozené. Naopak, dovoluje si říci, jako jediné náboženství na světě, že člověk není čistý list nepopsaného papíru, jak tvrdí humanisté, ani netvrdí, že člověk je božská bytost, ale tvrdí, že člověk je hříšný! A jedinou nápravou je znovuzrození a následování Krista. Tedy v pokoře vzhlížet k Němu, vzkříšenému a živému, že nás svou mocí vyvede z područí služby hříchu. Nikoliv na popírání či vzdávání se své části, kterou jsem (ať má někdo identitu jakoukoliv – národnostní, rasovou, politickou, skupinovou), ale k následování Jeho příkladu.
A když jsme tedy odhalili, že humanismus slouží liberalismu, nebylo by špatné se porozhlédnout, komu liberalismus prospívá. Obyčejnému člověkovi ve společnosti? Asi těžko!
Komu prospěje transformace odlišných národů do jednolité, vzájemně zaměnitelné spotřebitelské masy bez jakéhokoliv hlubšího přesvědčení?
Domníváme se, že přesně takový je konečný cíl globálního kapitalismu s jeho projektem multikulturalismu – čemuž nadšeně tleskají a napomáhají mnozí svedení a hlubšího zamyšlení neschopní jedinci.
Kritickou otázkou pro humanisty tedy je, co s rozmanitostmi lidských skupin!
[1] Je politický směr nebo filozofický pohled, jehož základní a hlavní hodnotou je svoboda. V liberálním státě fungují regulační mechanismy tak, aby žádný hlas (hnutí, ideologie, náboženství...) nepřevzalo většinovou úlohu; funguje jako rozhodčí, který píská tak, aby se dostalo na všechny.